S jeho postavou ho jen těžko kdekoliv přehlédnete a výjimkou není ani v „A“ týmu Lovců, kam před touto sezónou přešel z kategorie staršího dorostu. V článku si přečtěte rozhovor s jednou z lovosických nadějí pro budoucnost, spojkou Václavem Francem.

Václav Franc

• * 10. 8. 1996 v Litoměřicích
• vystudoval ZŠ v Lovosicích
• nyní student SŠ dopravní v Roudnici nad Labem
• odchovanec a hráč HK FCC Město Lovosice
• pozice: spojka, výška 199cm, váha 105kg

Vašku, vraťme se k úplným začátkům tvé sportovní činnosti. Jak jsi se dostal k házené?

„Bylo to v průběhu první třídy, kdy za námi do třídy přišel pan Vávra, který tehdy na škole učil házenou. Pozval nás na trénink. Mne osobně házená okamžitě chytla a hned jsem věděl, že tenhle sport chci dělat. A už jsem u toho také zůstal.“

Kdo z tvých tehdejších spolužáků s tebou házenkářsky vyrostl?

„Začínal se mnou mimo jiných i Honza Hrdlička a ten jediný se mnou vlastně letos přešel do „A“ týmu. Dá se o nás říct, že jsme nerozlučná dvojka, táhneme to spolu už od kategorie přípravky až teď do týmu mužů. Ostatní z našich spoluhráčů buď skončili s ukončením dorostenecké kateogie nebo nastupují v záloze Lovců.“

Byl v tvém dosavadním házenkářském životě nějaký moment, kdy jsi si říkal, že s házenou skončíš?

„Určitě by se pár takových momentů nebo období našlo. Ale šlo spíš o pubertální výjevy spojené s věkem. Naštěstí mne brzo tyhle myšlenky opustily a u házené jsem zůstal.“

A jaký je naopak nějaký emotivní zážitek, na který rád vzpomínáš?

„Tím bylo vítězství v Házenkářském desetiboji v kategorii mladších žáků. Házenkářský desetiboj spočívá v plnění různých disciplín mimo házenou (hod do dálky, opičí dráhy atd.) plus v hraní házené. Za tyto disciplíny se dávají body a podle toho se určuje pořadí. Nám se podařilo celkově zvítězit a moc rád na to vzpomínám.“

Je ti devatenáct let, ani v tomto věku se hráčům nevyhýbají zranění. Zažil jsi již nějaký vážnější zdravotní problém?

„Naštěstí jsem nic vážnějšího neměl. Jen v mladším dorostu jsem prodělal mononukleózu a pár měsíců jsem nemohl hrát. To bylo strašný, dalo by se říct, že jsem měl absťák. Odmalička jsem byl skoro denně na tréninku a najednou jsem na něj nemohl. O to víc jsem pak byl šťastný, že jsem mohl znovu začít hrát.“

Jaké byly tvoje cíle, když jsi byl malý a máš nějaký sportovní vzor?

„Když jsem byl malý, chtěl jsem hrát extraligu. K tomu se postupně přidal i cíl zkusit si někdy třeba i zahraniční soutěž. Ale na tu je ještě spousta času, teď je mým prvořadým cílem zapracovat se do „A“ týmu, stabilně hrát a podávat dobré výkony. Co se týká sportovního vzoru, tak tím je určitě hokejista Jaromír Jágr. Je až neuvěřitelné, co dosáhl. Házenkářský vzor žádný nemám, snažím se vzít si od každého to dobré, co se mi líbí, a to realizovat sám u sebe.“

Pokud by jsi měl vzpomenout na nějakého trenéra, který tě v Lovosicích vychovával, kdo by to byl?

„Určitě moc rád vzpomínám na pana Vávru, to byl můj první trenér. Ten mne naučil házenou, předal mi rady a za to všechno mu můžu jen poděkovat. To, že zemřel, jsme se dozvěděli cestou na utkání do Karviné a ten zápas byl hodně smutný.“

Tvoje dobré výkony v dorosteneckých soutěžích ti vysloužily nominaci do mládežnické reprezentace. Jakou vrcholnou akci máš za sebou?

„Začínal jsem v reprezentaci dorostenců a později přešel do juniorů. Před rokem jsem byl účastníkem ME dorostenců v Polsku. Vrcholem této sezóny, ve které nás nově povede trenérské duo Tonar – Mráz, je kvalifikace na další ME, tentokráte juniorů. V širší reprezentaci je ještě další trojice hráčů z Lovosic: Michal Konárik, Jirka Kalík a Honza Hrdlička.“

S Honzou Hrdličkou jste sice nejmladší v týmu, ale výškově patříte k těm nejvyšším. Ty jsi dokonce úplně nejvyšší z týmu. Platilo toto odmalička? A jaké máte jako nejmladší v týmu „povinnosti“?

„Ano, už odmala jsem byl v družstvu vždy nejvyšší. Určitě to pro mne byla výhoda, protože jsem se na branku nemusel tolik nadřít jako někteří menší hráči. Být nejmladší v áčku znamená mít na starosti nošení a uklízení tréninkových pomůcek. Je to součástí adaptace do týmu, každý si tím musí projít 🙂 “

Jsi prvním rokem v dospělé kategorii, můžeš už porovnat jaký rozdíl je mezi působením v dorostu a v mužích?

„Rozdíl je obrovský a to už od přípravy na sezónu. Příprava musí být tvrdší, chceme-li uspět, musíme tvrdě trénovat. V dorostu není hra ještě tolik vyspělá a hlavně není tak tvrdá, ten skok mezi kategoriemi je opravdu razantní.“

Rozdíl je určitě i v podpoře ze strany diváků. Jaký je to pocit, když jdeš do zápasu před plným hledištěm?

„Když má člověk za sebou plnou halu a domácí publikum, je to příjemný. Diváci dokáží vyhecovat ještě k lepším výkonům. Samozřejmě že tím, že jsem mladý a v mužích začínám, tak u mne je částečně i nervozita. Ale v průběhu zápasu opadne a je to skvělý pocit vidět, že vás tolik lidí podporuje.“

Jsi připravený na to, že najednou z vůdčí role v týmu st.dorostu může být jen chvilková příležitost v týmu mužů?

„Myslím, že jsem. Počítám s tím, že se tolik na hřiště nedostanu, ale pokud nějaký prostor dostanu, budu rád za každou šanci a minutu na hřišti.“

Co je podle tebe důležité zvládnout, aby ses dokázal prosadit v soutěži dospělých?

„Nebát se. Nebát se cokoliv udělat jen proto, že bych mohl něco zkazit. Musím se naučit jít do věcí po hlavě a využít nabízené šance.“

Kdybys měl přeci jen vybrat nějakou spojku, jejíž hra se ti líbí, která by to byla?

„V české extralize se mi líbí tah na bránu od plzeňského Milana Škvařila. V mezinárodním měřítku je to pak určitě hra Nikoly Karabatiče.“

V současnosti jsi studentem čtvrtého ročníku střední školy, už víš, co budeš dělat až ji dokončíš?

„Zatím ještě nemám konkrétní plány. Ale nejsem úplně studijní typ, takže si nejsem jistý v tom, že budu pokračovat třeba na vysoké škole. Určitě by nebylo špatné se házenou živit, ale na to se nedá spoléhat. Rád bych pak dokázal skloubit práci s házenou.“

A jak vidí šance našeho odchovance sportovní ředitel Vojtěch Srba?

„Po dlouhé době jsme vychovali hráče, který má po fyzické stránce evropské parametry. Jeho přístup k tréninku je příkladný, jediné, co ho v jeho vývoji limitovalo byly časté nemoce. Pokud se jeho organismus s tímto srovná, tak by určitě mohl pro Lovosice představovat naději do budoucna. Ale je potřeba, aby pokračoval v tréninkovém přístupu, jaký měl doteď,“ říká Srba.

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na to, že brzo už na sebe bude Vašek upozorňovat nejen svoji postavou, ale především výkony v dresu Lovců.