Byl rozhodnutý, že tohle bude jeho poslední sezóna. Vytížení v práci, tři holky, které na něj každý den čekají doma. Nakonec ale házená zvítězila a Honza Landa bude v dresu Lovců pokračovat i v příští sezóně!

Hned na začátku se zeptám na to, co všechny fanoušky Lovců zajímá nejvíc: jak to bude s Honzou Landou na příští sezónu, uvidíme jej znovu v dresu Lovců?

„Samozřejmě, že uvidíte Honzu Landu v dresu Lovců. Takovou příležitost, jakou je možnost zahrát si na ME, už asi mít nebudu a je jasné, že bez tréninků bych neměl šanci. Postup na ME byl pro mne jednoznačný důvod, proč pokračovat dále.“

Hlavním důvodem rozhodování byla rodina. Jak těžké to bylo rozhodnutí a jak na to, že budeš hrát i příští sezónu reagovaly holky?

„Ta myšlenka vlastně vzešla od nich. Já byl rozhodnutý, i přes postup na ME, že už hrát nebudu. Už jsem nechtěl rodinu dále zatěžovat svou neustálou nepřítomností. Ale nakonec Hanka (pozn. manželka Honzy) sama přišla s tím, že bych si možná později do konce života vyčítal nebo vyčítal jí, že jsem tu šanci nevyužil. A to si nechtěla vzít na triko :). Přiznávám, že to rozhodování bylo těžký, ale rozhodli jsme se to ještě rok vydržet.“

Dá se o takovém rozhodnutí bavit s dětmi?

„Zatím ještě ne, ale už jsou obě ve věku, kdy si uvědomují, že je táta hrozně málo doma. Fandí mi, když hraju v televizi, ale pořád se ptají, kdy už budu doma. Nechápou, že když mne vidí v televizi v zápase ve Skopje, že druhý den už nejsem doma. Navíc si mne spojují s Milanem Berkou a ptají se, proč když je tu strejda Milan, proč tu není i táta.“

Neuvažoval jsi nad řešením, že bys absolvoval míň tréninků nebo hrál třeba jen domácí zápasy?

„O téhle verzi jsme se bavili s Vojtou Srbou. Ale je to pro mne nereálná představa. Bylo by to nefér vůči spoluhráčům i vůči trenérům. Ti potřebují pracovat s plným týmem, podle toho se určuje strategie, absolvování jen některých zápasů by jim nabouralo koncepci. A co se týká tréninků, už delší dobu trvá to, že mi vedení i trenéři vycházejí maximálně vstříc s ohledem na moji práci. Já se samozřejmě snažím chodit na co nejvíc tréninků to jde.“

Vraťme se k tomu poslednímu, co máš herně za sebou: dvojzápasu národního týmu. Jaké bylo utkání proti Islandu?

„Fantastický. Pro mne to byl zatím největší emoční zážitek, protože atmosféra v Brně byla elektrizující. Poctivě jsme se připravovali a byla cítit velká nervozita od všech. Věděli jsme, že pokud vyhrajeme o dvě branky, tak se na šampionát s největší pravděpodobností dostaneme. Věděli jsme, jaké hvězdy proti nám stojí. Strůjci vítězství byli hlavně brankář Galia a rozehrávač Babák, ale vítězství se podařilo díky koncentrovanému týmovému výkonu. Byl to fantastický zážitek, nejen zápas samotný, ale i nějaká půlhodina po něm, kdy jsme zůstali na hřišti a mohli si vyměňovat názory, emoce s fanoušky. To člověka naplňuje.“

V Makedonii jsme moc důvodů k radosti neměli, prohra o 11 branek určitě nikoho nepotěší. Jak jsi viděl tento zápas?

„Na reprezentační úrovni se už nedá mluvit o tom, že by někdo něco podcenil nebo vypustil. Když hrajete za Českou republiku, hrajete vždy na plno. Nás bohužel trápí zápasy venku, do kterých se nedokážeme patřičně vyhecovat. Na téhle úrovni nejde hrát na 100%, tady musíte být v absolutním házenkářském tranzu, abyste mohli uhrát přijatelný výsledek. A kolikrát ani to nestačí. To nám bohužel chybělo jak v Makedonii, tak na Islandu nebo na Ukrajině.“

Nicméně jsme na ME postoupili. Dá se říci, že tohle je tvůj největší házenkářský úspěch?

„Reprezentační určitě, ale házenkářských úspěchů má člověk spoustu. Beru za úspěch všechny cíle, které se podaří splnit a které si před sezónou dáte. Ať je to titul v extralize, vítězství v Českém poháru nebo postup na šampionát. Tohle byly moje tři cíle před sezónou, a protože se mi podařilo splnit jen dva z nich, tak budu ještě pokračovat :).“

V pátek se losuje ME, jaký by byl pro tebe ideální los?

„Řeknu to, co musí říct úplně každý, kdo by odpovídal na tuhle otázku. V osudí už není žádný slabší soupeř a my jdeme do losu ze třetího koše, takže nechytneme žádné ořezávátko. Hratelní a na podobné úrovni jsou Jugoslávci, ale protože se hraje v Chorvatsku, tak tohle prostředí pro ně bude jako by byli doma. Ať dostaneme kohokoliv, tak každý zápas bude těžký. A koho bych si přál? Z prvního koše určitě Francii nebo Německo, to by pro mne byla fantazie zahrát si proti těmhle klukům.“

Včera se v Praze na Štvanici uskutečnila házenkářská exhibice světových hvězd. Jak se ti líbila?

„Určitě je fajn, že se pro českou házenou podařila taková akce zrealizovat. Člověk má možnost vidět hvězdy, které jen tak každý den nepotká. Pro každého házenkáře to je skoro povinnost se tam jít podívat, vidět takovou koncentraci hráčů na jednom místě. Zápas se odehrál v příjemném přátelském módu. Jen je škoda, že jsme nedokázali Štvanici zaplnit.“

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na Honzu i v nové sezóně 🙂