Cestou z Karviné jsme vyzpovídali i trenéra Milana Berku. I na něm byla znát únava, stejně jako na všech hráčích Lovců.

Pojďme se na začátek ještě vrátit k průběhu obou semifinálových zápasů v Karviné. Jaké bylo úvodní semifinále z tvého pohledu?

„V sobotu jsme byli blíže úspěchu. Výborně jsme hráli v obraně, ale bohužel jsme soupeři vlastními chybami dovolili několikrát brankově odskočit. Ale i nadále jsme se snažili být aktivní a prosazovali se v útoku více hráči. Bohužel se nám v závěru vyhnulo štěstí v momentě, kdy jsme se dostali poprvé do vedení. V tu chvíli jsme mohli soupeře dostat pod tlak, byli jsme nahoře, ale nepodařilo se nám proměnit sedmičku. Pak jsme neubránili několik útoků Karviné v řadě a přidali navíc technickou chybu. Na další zvrat už nebyl čas.“

Ve druhém zápase jsme ve 35. minutě vedli 14:12. Pak ale přišlo našich 18 minut bez branky, co se stalo?

„Ten následující úsek byl zvláštní z obou stran. Koukal jsem se znovu na časovou osu zápasu a dalších dvanáct minut skončilo vítězstvím soupeře 2:0. Ono se toho moc nestalo, ale problém byl především na naší straně, kdy jsme za tuto dobu jen dvakrát vystřelili na branku. K tomu jsme ovšem přidali hned šest technických chyb. Karviná nám odskočila, hrála trpělivě v sedmi lidech v útoku a podařilo se jí akce dohrávat. Zatímco my jsme se vepředu nedokázali prosadit.“

Byla hra Karviné sedm na šest, kdy do útoku místo brankáře nasazovala druhého pivota, pro nás tím největším problémem?

„Musím přiznat, že tohle hrát Karviná umí. Má dva silné pivoty, hodně hráčů s dobrými rozhodovacími schopnostmi, jsou sehraní. I když nezakončí dobře, tak dokáží vystřídat brankáře zpět do hry. Je to jejich velká síla a o tuhle taktickou variantu se pokoušeli již v loňské sezóně. Rozhodně je to jejich velký bonus.“

V sobotu nemohl za Karvinou nastoupit distancovaný Michal Brůna. Byl to pro nás nějaký polehčující moment?

„Asi ani ne, protože v těchto případech se tým ještě více vyhecuje. Karviná má kvalitní tým, loni byli bez Brůny i Marjanoviče a stejně jsme s nimi hráli čtvrtfinále na pět zápasů. Umí to, hrají spolu dlouho, mají dobrý timing a to, že byl Michal na hřišti, byl pro ně jen další hráč navíc. Mají 6-7 spojek, které prakticky hrají všechny podobně. Neviděl bych v tom žádný zásadní rozdíl, i když Michal má samozřejmě přehled a respekt, který si takovýto hráč zaslouží. Rozhodně se nedá říct, že by byl bez něj zápas lehčí, oba ty zápasy byly stejně těžké.“

Série začínala dvěma zápasy v Karviné, ale chyběl jediný gól k tomu, aby se oba týmy v tabulce pro play-off prohodily. Jak by vypadala série při začátku u nás v Lovosicích?

„Nevím jak by vypadala na počty vítězství, ale ty zápasy by byly úplně stejný. Utkání se od sebe nelišila ani v základní části v Karivné ani u nás, ani v semifinále poháru. Je to pořád to stejné, je to o momentální formě, o momentálním štěstí, o tom momentu, který člověk má využít a nevyužil. Tak je to ve sportu, v tomhle Karviná byla lepší.“

Ty jsi několikrát zmiňoval, že díky videozáznamům dnes taktika na zápas vypadá úplně jinak..

„Dá se říct, že dnes už je převážně na hráčích. My se na to můžeme připravit po teoretické stránce, ale v tom daném okamžiku rozhoduje hráč. On musí vybrat to správný řešení, to za něj nikdo neudělá. Dneska je hrozně těžký někoho něčím překvapit, všechno je do detailů rozebraný. Až mi to chvilkama připadá, jako bych soupeře i trénoval. Už víme, co kdo dělá, ale to se dá říct skoro o všech. Týmy se příliš nemění, je to pořád dokola. Záleží na tom finálním provedení v tu danou chvíli. Každý známe signály soupeře, jen je rozdíl v tom, jak si kdo odvede tu svoji práci v daný moment.“

Ptala jsem se hráčů, jak jsou unavující dva zápasy v tak krátkém časovém rozmezí. Jak je to s únavou u trenéra?

„Musím říct, že dnes po zápase jsem byl už hodně vyčerpanej. Byl jsem hrozně unavenej, ale tak to je. Náročnější je spíš ta příprava, kdy se snažíme prohlédnout si každý detail a vypíchnout jen to nejdůležitější, abychom hráče příliš takticky nezatěžovali množstvím informací.“

Co bude pro nadcházející víkend prioritní, dostat hráče do fyzické pohody nebo je psychicky připravit na utkání?

„V pondělí dostali hráči volno, aby si od sebe odpočinuli. Čarodějnice můžou hráči strávit u ohně s rodinami a sejdeme se v úterý pod rozkvetlým stromem 🙂 O motivaci u týmu nemám strach. O hlavu se nemusíme vůbec starat, jde spíš o to, abychom se dostali do pohody, vyzkoušeli si nějaké varianty do útoku. Spíš kluky nabudit a dodat jim odvahu, aby do zápasů vlítli. Je to sport, je to hra, musí se tím bavit. I když se dvakrát prohrálo a po prohrách se regeneruje hůře. Jsem na naše hráče moc pyšnej, protože to co jsme o víkendu předvedli, byla paráda. Byl to boj, byly k vidění neskutečný souboje a jsem pyšnej, i když jsme dvakrát prohráli. Takhle kdybychom bránili a bojovali celou sezónu, což samozřejmě nejde, člověk není stroj, bylo by to úžasný. Hráči budou chtít dokázat, že jsme vyrovnaným soupeřem. Neprohráli jsme ani jeden zápas vysoko, bojovalo se až do konce.“

A stejná motivace by to měla být i pro diváky..

„Pevně doufám, že nás přijdou povzbudit. Zatím jsme hráli v play-off čtyři zápasy venku a nechci se dotknout ani fanoušků Kopřivnice ani Karviné, ale já jsem aspoň v jednom zápase očekával zaplněnou halu. Všechny týmy si tu sezónu odmakaly a zasloužily by si pozornost fanoušků. V Karviné jsem hrával jako hráč a ať se jednalo o play-off nebo o základní část, všechny zápasy byly fascinující. Je škoda, že nejsou haly plné. Fanoušci si musí uvědomit, že za 14 dní je konec a pak si můžou zahradničit jak budou chtít.“