STRABAG Rail extraliga má za sebou čtrnáct kol. Do konce základní části zbývá už jen osm a s Lovci to zatím nevypadá úplně růžově. Ale jak říkají oba trenéři, situace se může nejen v Lovosicích měnit každým kolem. Nejen o našlapané tabulce, ale také o tom, jak se mění lovosický tým nebo co Lovce v nejbližších týdnech čeká jsme si povídali s Milanem Berkou a Janem Landou.

Po podzimu patří Lovcům aktuálně 7. příčka s jednobodovým náskokem na osmý, do play-off poslední postupující tým. Jak se dívá trenérům na takové umístění?

Milan Berka: „Kdyby mi někdo na začátku sezóny řekl, že budeme mít po prosinci plný počet bodů z domácích zápasů, asi bych mu nevěřil. V každé z předcházejících sezón nějaké domácí zakolísání přišlo. Takže v tomhle směru je to dobré. Ale bohužel jsme k tomu nepřidali žádné body z venku, zatímco loni jsme v tuto dobu měli už nějakých šest. A to je rozdíl a proto se nacházíme tam, kde jsme. Podzimní část samozřejmě nelze hodnotit úplně pozitivně, nevyvedla se nám.“

Jan Landa: „Samozřejmě se na tabulku nekouká moc dobře. Na druhou stranu jsme sice bod před posledním postupujícím, ale zároveň jsme třeba ale jen tři body za čtvrtým místem. Samozřejmě na tom nese vinu naše špatná hra na venkovních hřištích. Na jednu stranu jsem šťastný, že jsme doma neprohráli, to je hrozně důležitý pro naše fanoušky. Ale hrozně mne štve, že jsme nezvládli žádný zápas venku a to jsme min. tři mohli dotáhnout do vítězného konce.“

Jaké jsou podle vás tedy hlavní příčiny, že se nám venku nedařilo?

Milan Berka: „Když to vezmu od začátku, tak v Hranicích měli naši brankáři více jak 45% úspěšnosti. Na to se teoreticky nedá prohrát, ale nám se to díky šílenému počtu technických chyb povedlo. Řekli jsme si, stane se. Přišel mnohem lepší výkon v Novém Veselí, ale technické chyby jsme v rozhodující fázi udělali znovu. A tak to šlo pořád dokola až na zápas v Karviné, kde jsme podali jeden z našich nejlepších výkonů, jak po taktické stránce tak po stránce bojovnosti. Vybouchli jsme totálně v Jičíně. Ve všech zápasech se nám nedaří úspěšně řešit situace, které zvládáme s naším publikem v zádech.“

Jan Landa: „Ze začátku sezóny jako bychom si jeli ven zkusit vyhrát. A když se nám to párkrát nepovedlo, začaly na nás tlačit ostatní týmy. Takže už jsme museli jet ven s tím, že musíme vyhrát a o to hůř se nám na utkání jezdilo. Byly zápasy, ve kterých psychika rozhodla. Jako bychom až do poslední chvíle nevěřili, že můžeme u soupeře vyhrát. Příkladem bylo utkání v Novém Veselí – v první půli jsme hráli fantasticky, dlouho jsme tahali za delší konec provazu, pak ale jako bychom ztratili koncentraci a víru, že opravdu můžeme vyhrát. Věřím, že teď ve druhé části soutěže se to změní a hned zápas v Litovli nepohodu venku zlomí.“

Milan zmínil vydařený zápas v Karviné. Paradoxně jsme tedy nejlépe zahráli proti nejsilnějšímu týmu, zatímco u celků jako jsou Hranice nebo Dukla (která byla v době zápasu proti nám ve velmi oslabené sestavě a navíc po sérii porážek) jsme podobný výkon podat nedokázali. Může v tom hrát roli nějaké podcenění aktuální síly soupeře?

Jan Landa: „To si nemyslím. Zápas v Hranicích, hraný klasicky v neděli ráno. Asi si ani nevzpomenu, kdy bychom nějaký ranní zápas vyhráli. Navíc v chladu, který v hale v Hranicích panuje. Ale o tom nechci mluvit. Podcenění to podle mne není, spíš ta psychická nepohoda, když jedeme ven. Teď už naopak musíme jet každý zápas ven vyhrát, protože to jsou prakticky čtyři body, který nás můžou odstartovat nahoru. Z jakési nedůslednosti, nechci to nazývat laxností, ze začátku sezóny se nakonec stala deka. Na druhou stranu věřím, že bude stačit jeden vyhranej zápas a v hlavách se to otočí.“

Podíváme-li se na statistiku: po poslední Litovli jsme druhý tým s nejvíce obdrženými brankami, na jedno utkání jich dostáváme téměř 29. Přitom ve statistice ale naši brankáři mají suverénně (o 70!) nejvíce zákroků z celé ligy. Otázka na Honzu Landu: ty jsi platil za specialistu obranáře a jedním z tvých hlavních úkolů bylo zlepšit obranou fázi, která nám dlouhodobě nefunguje dobře. Daří se to?

Jan Landa: „Hned na začátku bych chtěl říct, že je potřeba si uvědomit, že formujeme úplně novou obranu. Loni jsme na postech středovýho obránce měli Davida Bičištěho a mne, ani jeden už v týmu není. Měníme lidi a jestli si někdo myslí, že se takový věci odehrají za 2-3 měsíce, tak je na velkým omylu. Střední blok je v obraně to nejdůležitější a navíc si musí dokonale rozumět s krajními obránci. Zatím jsme ideální variantu nenalezli.

A k těm číslům. Máme druhý nejvyšší počet obdržených branek, ale zároveň jsme jich dali zatím nejvíc ze všech. Obecně máme tým laděný hodně útočně. Nemůžete do obrany střídat šest hráčů, takže tam zůstávají Motl s Boučkem a to jsou útočně laděný hráči. Jejich mozek permanentně přemýšlí, jak vystřelit dopředu a pak máme i hodně gólů z odražených míčů.“

Po tvém odchodu nám osobnost do obrany chybí. Jak to změnit?

Jan Landa: „Chceme stavět na Vencovi Francovi jako vysokým hráči, ale taky si musíme uvědomit, že je mu teprve 22 let. Zkušenosti a trochu klidu by měl obraně dát Jirka Semerád. Trochu to potrvá, ale já věřím, že už v dalších měsících to přinese ovoce. Tuhle sezónu beru jako sezónu, ve který dostanou obrovskou šanci mladší hráči. A málokomu se tohle v 18 nebo 19 letech povede. Věřím, že všichni ji chytnou za pačesy, aby se mohli stát jedním z lídrů týmu. Řekli jsme si, že jim chceme dát šanci a ukázat, co v nich je. Protože nebude dlouho trvat a starší opory skončí, nechceme mít v týmu výkonnostní díru, ale aby mladí byli zvyklí hrát. Jsem přesvědčený, že umět bránit v mladých je, ale musí si to sednout. Samozřejmě by se hodilo mít jednoho dalšího zkušenýho obránce, který by jim to ukázal. Z toho důvodu se v poslední době na trénincích s hráči rozcvičuju a některý obranný bloky jedu s nima, abychom si řekli, co je špatně nebo dobře. Asi to z pozice trenéra neumím vysvětlit tak, jak jim to umím ukázat. Když jsem součástí, dokážu ty situace vnímat líp, než když stojím na půlce s píšťalkou.“

Prvním soupeřem po reprezentační přestávce nám bude Litovel. Ta zatím nezískala ani jeden bod, na druhou stranu k ní pojedeme s tou dekou sedmi proher venku…

Milan Berka: „Na tenhle zápas se musíme připravit jako na každej jinej. Jedinou jistotou je, že skončí jedna série: buď Litovel získá první body v sezóně nebo my poprvé vyhrajeme venku. Něco se určitě změní, uvidíme jakým směrem 🙂 Nechci to tu moc zmiňovat, ale jako hráč si pamatuju první extraligovou výhru Litovle v historii, protože to bylo u nás. Každopádně nemáme před sebou nic jednoduchýho a musíme vyhrát, tak to je. Pro nás prakticky už teď začíná play-off, protože jestli chceme něco v týhle sezóně uhrát, jde nám v každým zápase o všechno.“

Jan Landa: „V tomhle případě by nám měla pomoct pauza. Stejně tak jako přestávka dokáže zabrzdit rozjetý tým, tak dokáže odstranit i tu deku. Po dlouhý době budeme hrát soutěžní zápas, kluci budou mít chuť do hry. A věřím, že minimálně tou chutí jsme schopni je porazit. Nemůžeme tam jet s jinou myšlenkou. Každej hráč si musí říct, co musí udělat pro to, aby byl v maximální psychický pohodě.“

Po Litovli přijdou těžké zápasy: doma Nové Veselí, venku Kopřivnice, doma Plzeň. Kolik bodů z těchto utkání by vás pánové uspokojilo?

Milan Berka: „Vezmu to tak, že budeme hrát dva zápasy venku (i s Litovlí) a dva doma. Šest bodů je minimum, jestli chceme zůstat ve hře o první čtyřku. S každým je to pro nás čtyřbodový zápas. Je to tak vyrovnaný, že pár zápasů nás může dostat do pohody nebo zahučíme úplně. Ale to platí o každém celku, který je od čtvrtého místa níž. Stačí dvě výhry nebo prohry a jste v tabulce úplně jinde. Teda kromě Karviné, myslím, že první místo bude daný po pár kolech.“

Jan Landa: „Milan to řekl dobře v jednom rozhovoru. Nejdu do žádného zápasu s tím, že prohraju a že budu šťastnej za nějaký dva nebo čtyři body. Budu šťastnej za každej vyhranej zápas a smutnej za každej prohranej. Hodně určující budou ty první dva – když odehrajeme krásnej zápas v Litovli, přeneseme si pohodu do utkání s Novým Veselím. A když by se to povedlo, tak pozitivní nadšení bude mít efekt i do utkání s Kopřivnicí a Plzní. Nedej Bože, aby to bylo jinak. Pak to může mít negativní důsledky do zbytku sezóny. Tyhle první dva zápasy budou možná nejdůležitější v celý sezóně.“

Na konci prosince nás trápila zranění. Problémy měl Jirka Semerád, mimo byl Míla Sýkora, Pepa Jonáš a z pohárového zápasu ve Frýdku-Místku musel odstoupit Patrik Stach. Jak jsou na tom kluci teď?

Milan Berka: „Semik už se zapojil do posledního zápasu s Hranicema, tomu klid pomohl. Jonáš měl zlomeninu prstu na neodhodové ruce, pro házenkáře to není nic závažnýho. Fyzickou přípravu absolvoval a příští týden by se měl už naplno zapojit s míčem. U Sýkory a Stacha se dá návrat těžko odhadovat. Patrik snad v průběhu února. A u Sykyho je to vlastně jedno, ten háže levou i pravou. Jakmile se bude moct zapojit do zápasu, tak prostě naběhne.“

Naši Lovci mají před sebou poslední volný víkend. V příštím týdnu změří dvakrát síly s rakouským AG Linz (pátek 18. 1. od 18:30, sobota 19. 1. od 16:30). Na tato utkání vás srdečně zveme už teď. A o týden později už Lovci vyběhnout k extraligovému utkání proti Litovli.