Starší žáci se o uplynulém víkendu zúčastnili mezinárodního turnaje Zorno Cup 2019. A dokázali se na něm probojovat až do finále!
Hodnocení trenérky A. Řezníčkové.
Dovoluji si vyslat do světa hodnocení výkonu starších žáků HK Lovci Lovosice. Druhé místo na mezinárodním turnaji Zorno cup 2019 má cenu zlata.
Finálové utkání ve Stupavě bylo stejné jako boj Dona Quijota s větrnými mlýny. Po prvních osmi minutách padla na celý tým frustrace z reality. Jedete 377 km přes republiku, přetlačíte cestou vzhůru 3 týmy v základní skupině, protrápíte se čtvrtfinálovým zápasem, v semifinále ze sebe dostanete tolik energie, o které jste neměli ani ponětí a ve finále zjistíte, že výhra je ten kopec za tím dalším kopcem. Kde je chyba?
To se nejdříve definuje pojem talent pro házenou a ten se zapasuje do jednotného systému trénování a podpoří se v dalším růstu. Takhle vypadali hráči Éles Veszprém. My jsme nemohli uspět, protože jejich nejmenší hráč měl sice asi 150 cm, ale byl jediný. V našich podmínkách by se dalo utkání přirovnat k souboji starších žáků Lovosic a staršího dorostu Dukly Praha. A přesto se kluci nevzdali, snažili se bojovat do poslední chvíle. Jejich vůli neprohrát a podat co nejlepší výkon ocenili i trenérští kolegové z dalších klubů, rozhodčí, a dokonce i dorostenci z jiných klubů se na kluky přišli podívat a fandili jim. Nejlepší kulisu nám samozřejmě vytvořili rodiče a naši mladší žáci. Kluci z Loun, Mostu i Lovosic mohutně fandili kdykoliv jim čas dovolil na naše utkání přijít.
Zdroj: Zorno Cup 2019
Pátek 1. února 2019
Brzy ráno odcestovali společně 3 týmy na mezinárodní turnaj ZORNO CUP 2019, který organizuje Tatran Stupava. Do kategorie mladších žáků byli přihlášeni týmy Baník Most, výběr ústeckého kraje RHC Lovosice a ve starších žácích se představili Lovci Lovosice.
Starší žáci zahajovali turnaj až večer od 18:40 proti Fivers Wien. I když jsme zvítězili o 10 branek, rozhodně to nebylo lehké utkání. Vídeň měla v turnaji zastoupení téměř ve všech kategoriích a hráči jsou individuálně velmi dobře připraveni. Poločas skončil 10:6 pro Lovce. Celé utkání jsme vyhráli o 10 branek 24:14
V posledním utkání prvního hracího dne jsme se střetli až od 20:40 proti B týmu HBC Olomouc. Družstvo soupeře bylo složeno především z hráčů narozených 2005. Kluci z Hané na nás vlítli s rychlou házenou a rvavostí. První poločas se ani jeden z týmů výrazně neprosadil a skóre se přelévalo ze strany na stranu. Nám vůbec nefungovala vysunutá obrana. Nestíhali jsme rychlé nohy spojek a branky dostávali hlavně ze středu hřiště. Poločas skončil nerozhodně 8:8. Ve druhém poločase jsme vysunutou obranou zatlačili spojky téměř k polovině hřiště. Olomouc začala ztrácet míče a my lehce skórovali z rychlých útoků. Nakonec soupeř odešel hlavou. Vítězství jsme si pojistili v poslední desetiminutovce zápasu. Lepší obrana, přechod do rychlého útoku a snadné zakončení z brejků nám vyneslo výhru 22:13.
Cestování a dvě večerní utkání nás docela vyčerpali. Všichni jsme se těšili na postel. Naším domovem se na tři dny stal velmi útulný penzion Ulička s vynikající cukrárnou 😊. Moc času na oslavu jsme neměli. Poslední utkání skupiny proti ŠKP Bratislava nám organizátoři turnaje naplánovali už na 8:40.
Zdroj: Zorno Cup 2019
Sobota 2. února 2019
Moc jsme toho nenaspali, někteří hráči jen šest hodin. V 6:30 ráno už jsme seděli na snídani a chystali si hlavu na poslední utkání. Naše skupina byla zajímavě rozehraná. HBC Olomouc B bylo výsledkově nejslabší, my jsme porazili Vídeň a Vídeň si v pátek poradila s ŠKP. Chtěli jsme postoupit z prvního místa a zajistit si pohodový postup do dalších bojů. Šli jsme do utkání s jediným cílem, zvítězit. A to se teda vůbec nedařilo. Vstup do utkání jsme měli katastrofální. Nebyli jsme schopni ubránit rozehrávače Dominika Janošku. Ten buď sám zakončil nebo připravil brankovou příležitost svým spoluhráčům. V deváté minutě byl stav 3:10 pro Bratislavu a vypadalo to, že utkání ztratíme. Celý první poločas jsme se trápili v obraně a neproměnili všechny šance, které jsme měli. Citelně nám chyběli leváci na pravém křídle. I když Lukáš Dojčinovič odehrál na pravé straně vynikající turnaj. Poločas skončil 13:7 pro soupeře a my jsme museli změnit obranu. Stáhli jsme se na devět metrů a začali lépe přebírat a zajišťovat prostor před devítkou. Pomohlo nám i to, že jsme si lehce vypracovali několik brankových příležitostí a pomalu skóre dotahovali. Nakonec hráči Bratislavy znervózněli a začali hrát, každý sám na sebe. To nám ještě ulehčilo boj o lepší skóre. Sice jsme nevyhráli, ale houževnatostí a trpělivostí jsme stav srovnali na 19:19 a rozdělili si body do tabulky. Základní část jsme ukončili s 5 body na prvním místě skupiny D. Skóre 65:46 ukázalo, že jsme měli nejlepší obranu i útok.
ČF LOVCI LOVOSICE: HBC OLOMOUC A 16:16 poločas 7:7 (penalty 20:19)
Doslova infarktové čtvrtfinále jsme odehráli proti Olomouci A. Utkání bylo velmi silové a rozhodčí připustili velmi tvrdou hru. Utkání nedohrál Martin Zámyslický, který nejdříve po faulu při střelbě z proskoku zůstal ležet na zemi s rozbitou pusou (naštěstí to bylo povrchové zranění). A před koncem utkání ho obránce při snaze uvolnit se chytil pod krkem a Martin musel být ošetřen. Vůbec nám nefungovala obrana, a i když jsme ubránili dva útoky za sebou, nebyli jsme schopni trefit se do branky. Ale zabojovali jsme a vydřeli remízu. O postupujícím rozhodoval penaltový rozstřel. Každý tým nasadil 5 hráčů. My jsme začínali v brance. A kdo jiný hájil naši svatyni než Tonda Bartošík. Celý penaltový rozstřel můžete vidět na facebookovém profilu Lovci Lovosice mládež. Díky Davidu Trefnému si s námi můžete užít postup do semifinále. Tonda chytil dvě střeli z pěti. My jsme minuli pouze jednou. Náš král střelců Filip Krogner trefil při penaltě tyčku. Byla to jediná střela, která Filipovi nešla do branky. Jinak byl neomylný. Závěrečná branka Venci Tomana nás poslala do večerního semifinále proti Tatranu Prešov.
SEMIFINÁLE LOVCI LOVOSICE: TATRAN PREŠOV 17:14 poločas 9:9
Po čtvrtfinále jsme měli dvě hodiny čas na odpočinek. Kluci odešli z haly odpočinout si do pokojů a samozřejmě si rozebrat dosavadní průběh turnaje. Paní trenérka odběhla do druhé haly, kde se hráli utkání dorostenců. V nejstarší kategorii dominovala Dukla Praha, Frýdek Místek, HBC Jičín a Strojár Malacky. Tyto 4 týmy se utkali v konečných bojích o medaili.
Semifinále proti Prešovu se klukům moc nelíbilo. Hlavně hráči měli v hlavě nespravedlivě odpískané utkání z léta 2018. Ale tentokrát to byl nový soupeř, jiný turnaj, jiní rozhodčí, a to jsme si také před utkáním řekli. I když fyzické proporce slovenských házenkářů byli oproti nám na úrovni dorostenců. Lukáš Dojčinovič měl proti sobě na pravém křídle obránce o 15 cm vyššího. Nezbývalo než jim otrávit útok rázným hokejovým napadáním. Byla to sice fuška, ale tělo dorostence s hlavou žáka se dá přehrát. Odstřihli jsme v útoku rozehrávku křídel a snažili se napadat hlavně hráči s číslem 19. Daniel Polanský výška 190 cm a v ruce dynamit. Celé utkání jsem přirovnala k souboji Karolíny Plíškové se Serenou. Po utkání nám přáli rozhodčí, trenéři, tleskali nám dokonce dorostenci, kteří ze tříd zaběhli kouknout, jak nám to jde. Vůbec nechápu, kde se v klucích vzala tak nezlomná vůle vyhrát nad soupeřem o třídu vyšším a těžším. Toto utkání je trenérský zážitek na celý život. Jsem na kluky tak pyšná. A jsem pyšná na celý realizační tým, že jsme dokázali zapasovat vysunutý obranný systém do naší trenérské filozofie. Většina trenérských kolegů, kteří nás sledovali celé dva dny nám vysekla velkou pochvalu. Po utkání jsme na večeři neměli vůbec chuť. Kluci se šli nejdříve na pokoje vysprchovat a vybalit věci. Někdo si zaběhl na špagety a někdo dal přednost pizzerii. Kluci dostali do 22:00 volno. Postup jsme oslavili pizzou a klábosením na pokoji.
Popisovat finále nemá cenu. Měřili jsme se s neměřitelným. Proti nám stáli hráči klubu s fungující akademií. Jejich tréninkové podmínky má možná fotbalová Sparta. Ale rozhodně ne žádný házenkářský klub ČR. Jsme schopni dosáhnout jejich kvalit. Ale to bychom museli začít pracovat koncepčně – všichni stejně – a místo výsledků v nejmladších kategoriích pracovat na pohybových základech, které nám chybí. A to bych své hráče urazila, protože parta, která se teď sešla ve starších žácích Lovosic má kvantitu, pohybovou kvalitu, chtějí být nejlepší, a hlavně nechtějí prohrát. Hrají až do posledního hvizdu a neřeší skóre. Druhé místo je skvělou motivací do další práce a další účasti na turnaji Zorno cup. Je lehčí dobýt vrchol než obhájit první místo.
Všem hráčům patří obrovská gratulace za výsledek, můj obdiv za předvedený výkon a trenérský slib, že se za Lovce budu prát tak jako se perou oni.
Zdroj: Zorno Cup 2019
Hymna Lovců v podání starších žáků Lovosic:
https://www.facebook.com/LovciLovosiceMladez/videos/2664621380244486/
Poslední řádky chci věnovat Tondovi. Antonín Bartošík, narozený ve 2004 hrál ještě první rok v poli. Moc mu to nešlo a v roce 2017 si vybral branku. Znáte ten pocit, že si řekne oh yes, to sedí. Myslela jsem si, že jsem zatím v Čechách neviděla lepšího brankaře ve jeho ročníku. A ejhle po tomto turnaji si troufám říct, že jsem neviděla lepšího brankaře v naší galaxii. Tonda vyhrál cenu nejlepšího brankaře. Skvělé skóre v utkáních jsme měli především díky Toníkovi. Když už nám útočník utekl, vylámal si zuby na výborných zákrocích Tondy. Hlavně střelba z křídel je Tondovou lahůdkou. HVĚZDA LOVCŮ NA TURNAJI JE JASNĚ ANTONÍN BARTOŠÍK
Penaltový rozstřel čtvrtfinále, v hlavní roli Tonda a Lovci
SESTAVA LOVCŮ
Antonín Bartošík, Ondřej Zábranský – Jan Hron, Martin Zámyslický, Tadeáš Pokorný, Tomáš Pokorný, Vojta Černý, Václav Toman, Filip Krogner, Petr Mach, František Šafránek, Lukáš Dojčinovič, Pavel Vojíř
Trenérka: Andrea Řezníčková
Vedoucí týmu: Petra Buriánková
Zdravotní dozor: Klára Pokorná
Zorno Cup:
FB stránka turnaje:
https://www.facebook.com/zornocup/
1.hrací den:
https://www.youtube.com/watch?v=AT4Qf1HDxO4&t=12s
2. hrací den:
https://www.youtube.com/watch?v=YZuzq9cSD5k&t=32s
3.hrací den:
https://www.youtube.com/watch?v=kQmEs9oLhQA&t=16s