Přestože Lovcům se druhé „domácí“ utkání, které sehráli na palubovce Loun v rámci oslav 60-ti let od založení klubu, nevydařilo, dobrý pocit a teplo u srdce nakonec mohli mít společně s házenkáři Loun také.

Po skončení extraligového utkání mezi Lovci Lovosice a týmem SKKP Handball Brno totiž na palubovku kromě po prohře smutných lovosických házenkářů nakráčel také tým hráčů Lokomotiva Louny a především rodina Trhlíkova. Maminka Milada tlačila vozík se synem Jiříkem, který z rukou kapitánů obou celků (Louny, Lovosice) převzal šek na 7.000 Kč. Na něm se podílely oba „domácí“ týmy, které stejně jako v prvním zápase na zimním stadionu v Lovosicích přispěli za každou vstřelenou branku.

A protože Jiřík je se svojí rodinou házenkářským fanouškem jak se patří, prozradili nám rodiče, co si za obdržené peníze pořídí: „nechybíme na domácích utkáních všech kategorií. Jezdíme i do Lovosic, kde Jirky bratr Kuba hostuje v mladším dorostu. Momentálně si Jiřík nejvíce přál disky na vozík s logem svého domovského klubu. Jelikož jsme se dozvěděli i o příspěvku od hráčů Lovosic, druhá sada disků bude s jejich logem, budeme přezouvat, podle toho kam zrovna pojedeme.“

Neskutečně pěkné přání, které jsme velmi rádi pomohli splnit. Mimochodem, Jiříka s rodinou můžete vídat v hale Chemik naprosto pravidelně v jednom z rohů haly. Myslím, že tenhle chlapec, který je neskutečně vnímavý, přestože mu zůstaly kvůli jeho postižení pouze zbytky zraku, by si od nás všech zasloužil poplácání po zádech a poděkování za jeho podporu. My děkujeme samozřejmě i jeho rodičům, že s Jirkou a Kubou do Lovosic na zápasy Lovců jezdí. 

Jiříka příběh: 

Jiřík se narodil jako starší dvojče v sedmém měsíci těhotenství s porodní váhou 1,16 kg. Těžká nezralost způsobila krvácení do mozku a s tím související celoživotní postižení – spastická kvadruparéza, epilepsie, těžké mentální postižení, praktická slepota. Bratr Kuba je v pořádku. Kluci se narodili v prosinci extraligové sezóny 2003-2004. V únoru 2004, tři dny po propuštění z porodnice už stáli poprvé s kočárkem ve sportovní hale.

Jiřík je celkově sportovně zaměřený. Díky tomu, že bratr hraje házenou od čtyř let, zná Jiřík všechny sportovní haly v kraji. Nejdál na házenou jsme se dostali do Kielu. Protože má jen zbytky zraku, pozná podle pískání rozhodčích, co se zrovna děje na palubovce. Stejně poznává lidi podle hlasu. Pozná všechny televizní komentátory a experty okolo házené napříč televizními stanicemi.