Zranění jsou naprosto běžnou součástí sportu a nevyhýbají se ani lovosickým házenkářům. Jaký je aktuální stav na lavičce marodů našeho týmu se můžete dočíst v následujícím článku.

Dva z marodů mají za sebou dlouhodobou absenci, jeden z nich má již operaci za sebou, druhého teprve čeká. Charakter zranění u dalších dvou naštěstí nebyl tak vážný a vyřadil je ze zápasového rytmu pouze dočasně.

Marod č. 1 – Patrik Stach

Listopad loňského roku má ve svém „výčtu“ hned dvojici vážných zranění. Prvním postiženým byla spojka Patrik Stach, který si přetrhl přední zkřížený vaz v pravém koleni v pohárovém utkání proti Frýdku-Místku. „Po diagnostice zranění jsem podstoupil operaci vazu v nemocnici v Mladé Boleslavi. Po třech týdnech klidu jsem začal třikrát týdně rehabilitovat ve formě různého protahování a pozvolného posilování operované nohy,“ popisuje Patrik a dodává: „rehabilitace i nadále probíhá. Nyní se věnujeme hlavně posilovacím cvikům pro stehenní svaly. Dále mám nastavený individuální plán v podobě lehkého běhání, rotopedu a posilovny.“

Z dvojice dlouhodobě zraněných Lovců se na Patrika můžeme těšit o něco dříve než v případě Míly Sýkory, jak potvrzuje sám Patrik: „Aktuální stav je takový, že se pomalu zapojuji do aktivnějšího tréninku a pokud půjde vše tak, jak má, v únoru roku 2020 bych měl být plně trenérovi a družstvu k dispozici.“

Marod č. 2 – Miloslav Sýkora

„Nezapomenutelným“ momentem pro fanoušky přímo v hale Chemik bylo zranění křídelníka Míly Sýkory. K tomu došlo 17. listopadu v zápase s Brnem a nešťastný střet zmrazil snad všechny diváky v domácí hale. Pro Sýkoru bylo hodně smolné neboť k němu došlo v poslední minutě střetnutí. Jak k nešťastné události došlo, popisuje sám Miloslav Sýkora: „V posledních třiceti vteřinách rozhodnutého zápasu šel protihráč nesmyslně dohrát souboj. Při tomto střetu jsem byl přehozen přes jeho záda a při pádu jsem si vykloubil rameno.“

Následovalo šest týdnů, během kterých měl rameno fixováno a po kontrole u klubového lékaře začal rameno znovu posilovat a postupně zatěžovat až do plné zátěže. Bohužel i přes dobrý pocit při trénincích se nakonec zranění obnovilo. „Po měsíci rekondičních tréninků a trénincích v rámci individuálního plánu se mi zranění obnovilo hned na druhém tréninku s týmem. Následovala série vyšetření a na magnetické rezonanci my byla diagnostikována utržená Labra lopatka, která se musí operativně ukotvit minimálně dvěma skobičkama,“ vysvětluje Sýkora.

Nyní na Mílu čeká operace, která proběhne 5. listopadu v lékařském domě v Praze pod taktovkou specialistu na ramena MUDr. Michala Tučka. Po operaci bude následovat opět šestitýdenní fixace a následně stejně dlouhá rehabilitace s fyzioterapeuty. Zcela v pořádku by mělo být rameno do půl roku po operaci, jak potvrzuje Sýkora: „pokud vše půjde dobře, tak bych do hry mohl zasáhnout někdy v květnu. Takže reálně to vypadá, že v letošní sezóně se na hřišti asi neobjevím.“

Marod č. 3 a 4 – Josef Jonáš a Michael Konárik

Další dva lovosičtí marodi naštěstí nemuseli absolvovat žádnou operaci a jejich zranění byla krátkodobého nebo krátkodobějšího rázu. Bohužel pro Lovce se ale vyřazení ze hry týkalo dvou levorukých hráčů, což byl pro sestavu trenéra Pavla Faráře dosti závažný problém. Oba dva by ale již brzo měli naskočit zpět do utkání a posílit tak pravou stranu našeho útoku.

Jedním z nich je spojka Josef Jonáš, u kterého se objevil problém s loktem. „Na konci září mne začal bolet loket na odhodové ruce, který vygradoval do takového stavu, že jsem nemohl skoro házet. Na následném vyšetření mi byl zjištěn zánět v lokti,“ popisoval Pepa Jonáš, který dodal: „musel jsem absolvovat třítýdenní klid a k tomu jsem užíval protizánětlivé léky.“ K radosti trenéra by ale minimálně Jonáš měl už při nejbližší příležitosti zasáhnout do hry, jak potvrzuje Josef: „Minulý týden jsem již začal trénovat a na utkání v Plzni bych měl být připraven.“

Ve stejném utkání se možná představí i poslední rekonvalescent v dresu Lovců křídlo Michael Konárik, který měl problémy s levým kolenem. Ke zranění došlo na konci letní přípravy na turnaji v rakouském Linzi. Jak konkrétně k němu došlo prozrazuje sám Konárik: „Při bránění se mi podlomilo a podvrtlo levé koleno. V tu chvíli jsem myslel, že jsem se dost možná vážně zranil. Přes noc mi koleno ztuhlo natolik, že jsem ho nemohl vůbec ohnout.“

Naštěstí vážnější zranění se nepotvrdilo, koleno bylo jen podvrtnuté, Michaelovi byl nařízen klidový režim a vyfasoval ortézu. Po další kontrole bylo povoleno opatrné zatěžování na rotopedu a běh.

„Naštěstí jsem nemusel na operaci, to jsem byl velmi rád a oddechl jsem si. Pokračoval jsem v rehabilitacích, vířivce a cvičení s fyzioterapeutkou v Ústí nad Labem. K tomu jsem si ještě domluvil cvičení s klubovou fyzioterapeutkou z Lovosic dvakrát až třikrát týdně a musím oběma poděkovat, jak se mnou poctivě cvičily a měly se mnou trpělivost,“ chválí si Konárik přístup sester.

Aktuálně je již Michael zpět v tréninkovém procesu a po kontrole u lékaře pak přijde definitivní ortel, zda bude moci nastoupit do extraligového utkání. „Chtěl bych být k dispozici už na nedělní utkání v Plzni, abych pomohl týmu k nějakému bodu. Pokud by se to nepodařilo, měl bych být připraven na následující domácí zápas 8. listopadu s Jičínem,“ řekl Konárik.

Všem marodům přejeme brzké uzdravení a celému týmu zbývající část sezóny bez vážnějších zdravotních problémů.