Přesně tak, jak je známe. Jako oheň a led působila na střídačce trenérská dvojice Lovců, rozvážný a klidný Roman Jelínek a emotivní Jan Landa. Právě toho jsme druhý den po utkání, již s klidným tepem, vyzpovídali o tom, co vlastně mají za sebou lovosičtí házenkáři a jaké bylo zákulisí sobotního duelu s Plzní.
Honzo, jak vypadal tréninkový týden po 14 denní karanténě týmu?
„Měli jsme 5 kluků, co to odnesli docela vostře. I přesto že jsme měli týden na trénování, tak tihle kluci trénovali možná na padesát procent, protože jim to plíce prostě nedovolily. Ostatní zas nemohli deset dní předtím nic dělat. Takže většina tréninků minulý týden byla spíše v technickým módu. A tak jak to většinou bývá, tak celý týden vypadal prostě blbě. Nic nefungovalo, ale věřil jsem, že to je přesně ten signál k tomu, že to pak zvládneme v ten nejdůležitější den.“
Nakonec jsme ten zápas „o prsa“ zvládli a na konci byli šťastnějším týmem..
„Jsem pyšnej na to, jakým způsobem jsme to zvládli. I přesto, že jsme většinu zápasu prohrávali výrazným rozdílem, tak to nikdo nepoložil. A ukázalo se, jak strašně důležitý je věřit do poslední chvíle. Každej bojoval za toho svýho kamaráda vedle. To tu strašně dlouho nebylo. Doufám, že nám to takhle dlouho vydrží.“
Přitom by bylo vlastně hrozně jednoduchý říct: hrajeme proti favoritovi celý soutěže a jsme po 14 denní karanténě. Co po nás vlastně chcete?
„To byl mimochodem jeden z našich bodů s Romanem na naší tabuli úkolů pro sobotní duel. Jedním z posledních bodů bylo vys… se na Covid a nevymlouvejte se na něj! Nechtěli jsme, abychom se v tomhle důvodu sami psychicky utopili. O tom ten zápas nebyl. Domluvili jsme se, že není problém střídat klidně po pěti minutách, že na celej covid kašleme a že prostě šedesát minut kluci odjedou, i kdybychom fakt měli střídat takhle často. Letos si to můžeme dovolit, protože máme zdvojený posty. A bylo vidět, že ani ti, co to postihlo nejvíc, na to nemysleli a dřeli až do konce.“
Problémový byl pro nás hlavně post brankáře. Teď už to můžeme říct, ale Dan Rangl vlastně ani nebyl ve stavu, že by mohl k zápasu nastoupit..
„Dan byl poprvé na tréninku ve čtvrtek, protože mu to jeho zdravotní stav dříve nedovoloval. Ten to z nás odnesl asi úplně nejvíc, celou dobu měl horečky. Přesto ale přijel a věděl, že může dojít k tomu, že v případě nouze se tam prostě může objevit, aby si Hanny (brankář Hrdlička) na chvíli fouknul. Ale Honza předvedl krásnej výkon a nebyl ani důvod tam Dana dávat, protože šestnáct zákroku proti Plzni je parádní číslo.“
Dalším „hrdinou“ byl Honza Kupa, střelec rozhodující branky. I u něj do poslední chvíle visel otazník, jestli vůbec k zápasu nastoupí.
„Honza měl ještě ze středy na čtvrtek a ze čtvrtka na pátek po tréninku zimnice. Byl to jeden z těch, který jsme se snažili co nejvíc šetřit a i ten samotnej zápas jsme modelovali tak, aby hodně střídal. Hlavně v první půlce na něm bylo vidět, že se do zápasu nemůže dostat, protože ty plíce ho do něj prostě nepustily. Ale jak to bývá, v zahlcení člověk vypne hlavu a začne dělat věci automaticky. Dával hrozně důležitý góly.“
Jak jsi viděl tu úplně poslední situaci, kdy jsme v posledních vteřinách rozhodli o naší výhře?
„Zase to ukázalo to, že kluci chtějí hrát do poslední chvíle. Využili jsme toho, že všichni byli překvapený, že se hra přerušila v momentě, kdy byl náš pivot sám na brankovišti. A vypadalo to, že víc než my je překvapený soupeř, jako by ani nevěřili, že tu devítku rozehrajeme. Nechali Kupise dojít relativně blízko, ten dal do tý rány úplně všechno a trefil to úplně perfektně.“
Covid-19 nepotrápil jen naše hráče, ale onemocněla taky část našeho realizačního týmu. Jak jsi ty sám osobně nemoc zvládl?
„Mně to chytlo taky dost výrazně. Měl jsem osm dní horečky, který se nám nedařilo vůbec ničím srazit. Odležel jsem si to a osm dní jsem prakticky jenom spal. Devátej den se to zlomilo. A ze svýho pohledu musím jen zopakovat, že smekám klobouk před našimi hráči. Já jsem si s nimi po pěti dnech, co už jsem byl po nemoci v pohodě, chtěl dát na tréninku fotbálek, a málem jsem vyplivl plíce. V tu chvíli jsem si uvědomil, s jakým limitem celý týden odtrénovali.“
V zápase poprvé nastoupily naše dvě zahraniční posily na pravé spojce: Max Jonsson a Berin Keso. Jak se ti líbily jejich výkony?
„Na rovinu říkám, že jsem se trošku obával, jak Max do zápasu naskočí. A to se nebavím o jeho herních kvalitách, který jsou nezpochybnitelný. Je to hrozně emotivní hráč a my jsme ho vyloženě připravovali na souboj s Milanem Škvařilem a Kubou Šindelářem. Říkali jsme mu, že máme v zápase šanci uspět, když vydrží být déle klidný než soupeř. Zvládl to a hrál skvěle. Berinovi je osmnáct let, věkem ještě dorostenec. Nastoupil za nerozhodného stavu a pak dohrával poslední úsek zápasu. Odehrál to s naprostým přehledem, dal gól, snažil se a je to pro nás velkej příslib. A hlavně má skvělej příslib k tréninku.“
Čeká nás teď hodně náročný program, samozřejmě za podmínky, že se všechny zápasy odehrají. Jaký je nejbližší plán Lovců?
„Ani ve státní svátek nevynecháme trénink, v úterý nás pak čekají dva tréninky. Musíme dohnat tréninkové manko, které jsme v karanténě nabrali. A to se nám může podařit jen díky dopoledním tréninkům. Konečně na to máme tým a můžeme dopoledne trénovat. Pokusíme se tenhle týden do kluků našlapat nejen strategickou přípravu na soupeře, ale první dva dny budeme určitě věnovat tréninkům v tempu. V tom dalším týdnu moc prostoru na tréninky nebude, protože hrajeme sobota – středa – sobota.“
Už jsi zmínil, že nás čekají v rychlém sledu tři zápasy: v neděli jedeme do Karviné, ve středu doma přivítáme Duklu a v sobotu je pak na programu dohrávka s Frýdkem-Místkem. Co z těchto zápasů chceme vytěžit?
„Buďme rádi za čtyři body, které teď máme. To si myslím, že by nám mohlo psychicky pomoct. Konečně se nám podařilo vyhrát velkým rozdílem domácí zápas (proti Novému Veselí), konečně se nám podařilo vyhrát zápas (proti Plzni), který se tahal a tyhle zápasy jsme vždycky o gól prohráli my. A teď už nám chybí jen vyhrát zápas venku proti pořádnýmu manšaftu a k tomu nám vítězství s Plzní může psychicky pomoct.“
Děkujeme za rozhovor a budeme doufat, že se podaří odehrát maximální počet utkání.