Čtyři zápasy mají za sebou v roce 2021 lovosičtí házenkáři. Nejen o tom posledním s Jičínem, ale třeba i o dalším průběhu extraligové soutěže jsme si povídali s trenérem Lovců Janem Landou.

Utkání s Jičínem bylo tradičně plné emocí a tentokráte k nim přispěl i nesmírně dramatický průběh celého zápasu. A emoce nebyly jenom na hřišti, ale také na lavičkách, o čemž svědčí i tvoje žlutá karta.

„Samozřejmě ty emoce byly z mojí strany za hranicí a nebylo to správně. Kdybych dostal dvě minuty, oslabil bych tým a mohli jsme mít problém. Rozhodně na ni nejsem pyšnej, prostě to byl hodně těžkej zápas plnej napětí.“

Vedle tvojí žluté karty udělili rozhodčí i čtyři červené karty, z toho tři přímé (Martin Bareš za Jičín, v dresu Lovosic Daniel Zourek a David Kylíšek). Dalo by se říct, že to byl takový klasický vyhecovaný zápas Lovosice vs. Jičín. Vzpomněl sis při něm i na svoje hráčský léta a souboje s tímto soupeřem?

„Rozhodně. V našich zápasech s Jičínem panuje něco, co já ani nevím, proč existuje. Ve skutečnosti jičínský kluky mám rád, ale vždycky je to pro oba celky ohromný derby a vypjatej zápas. Možná je to i tím, že jsme si s jičínským klubem velice podobný v tom, že jsme menší město, které žije házenou. Možná i proto to tak je. Ale jak zápas skončí, tak jsme navzájem naprosto v pohodě.“

Jičín v předsezónních cílech uvedl, že se chce udržet v soutěži. Skutečnost je ale taková, že hraje velmi dobře, což prokázal i v našem zápase a stejně jako my bojuje o co nejlepší postavení do play-off.

„Je vidět, že Jičín má tým dobře poskládaný a zkušenost mají doplněnou dravým mládím. Když se zranil Ondra Šulc a kvůli červený kartě nehrál na konci ani Kovařík s Barešem, tak se místo nich dostali na hřiště mladý kluci a těm to prostě jelo. Správná kombinace mladých a starých hráčů je určitě cesta, jak to může v extralize fungovat. Postavit to jen na jedný skupině nejde a v tom vidím podobnost i s naším celkem. I my máme spoustu zkušených, ale i mladých hráčů.“

Pojďme čistě k Lovcům. V letošním roce jsme stihli odehrát čtyři zápasy s bilancí tří výher a jedné prohry. Jak jste vy jako trenéři zatím spokojení s bodovým ziskem týmu?

„My jsme si dali pro leden takový skromný předsevzetí, že chceme získat plnej počet deseti bodů. To už se nám ale nepovede, protože jsme prohráli v Brně. Na druhou stranu, prohráli jsme jeden blbej poločas. V Maloměřicích nás sice provázela nervozita z nepovedeného utkání s Brnem, ale dokázali jsme ten zápas uhrát. Doma proti Brnu to bylo znovu vyhecovaný a Jičín jsme porazili. Nejen získané body, ale rostoucí kvalita naší hry se mi líbí a doufám, že to bude i nadále stoupat.“

Naším nejlepším střelcem je Max Jónsson a hra se kolem něj hodně točí. Nemůže to být pro nás limitující v případě, kdyby třeba Max nemohl nastoupit?

„Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli Max vůbec bude proti Jičínu hrát. V zápase s Brnem se zranil a měl dva dny na rekonvalescenci. A bylo na něm vidět, že se lehce šetřil. Ale zase za něj naskočil Pepa Jonáš, který ho velmi dobře nahradil. Dohrával do křídla i do pivota, dal gól. Nedal proskok, ale když vidím, že chce hrát a tlačí na bránu, tak jsem spokojenej, protože příště ten gól dá. Za mne to není určitě jen o pár hráčích, ale možná že když zrovna právě Max nebude, tak se ta zodpovědnost přehodí na někoho jinýho. Tak jak se to stalo například v utkání proti Frýdku-Místku, kde to na sebe vzal Módl. V prvním poločase, když dával góly Max, tak nedal Motl žádný. A ve druhým, když zase nedával Max, tak jich dal Jirka deset. Jde jenom o to změnit styl, který hrajeme a tlak dokázat přesunout na druhou stranu.“

V posledních dvou zápasech už se na hřišti objevil i nový lovosický hráč, reprezentant Lotyšska Uvis Strazdins. Proti Jičínu se prosadil třemi brankami, v jeho prvním zápase s Brnem skóroval dvakrát. Jak bys zatím zhodnotil jeho působení v Lovosicích?

„Zatím můžu říct, že jeho přístup v zápase a v tréninku je diametrálně odlišný. A jsem přesvědčený, že když na tréninku trošku zabere, tak pak bude sbírat i to ovoce na hřišti. Zatím jsem s ním spokojený na nějakejch osmdesát procent a těch dvacet je o jeho přístupu v tréninku. To je pak někdy vidět i v těch zápasech, když například při zakončení moc vymýšlí. Ale třeba v obraně byl dneska výbornej.“

Skvělý výkon proti Jičínu předvedl brankář Jirka Günl, který v průběhu první půle vystřídal Honzu Hrdličku. Co můžeme říct k našim brankářům?

„Jirka chytil rozhodující sedmičku, smekám před ním. Ale hlavně se mi líbí ta chemie, která teď mezi nima panuje. Je vidět, že se navzájem skvěle podporujou a přejou si. Že je jedno, jestli se daří jednomu nebo druhýmu, a že se ani jeden z nich neurazí, když zrovna nechytá. A to se mi na nich strašně líbí, že si našli vzájemnej dialog na brankovišti. To pomohlo dneska i Jirkovi, kterej měl v zápase s Jičínem hodně důležitejch zákroků.“

Extraliga i nadále pokračuje, daří se dohrávat utkání z podzimu, které byly odloženy kvůli zákazu sportu. Věříš tomu, že se celá extraliga opravdu letos dohraje aspoň v tom omezeném režimu bez diváků?

„Chci věřit, že už se celá ta situace trošku lepší. Hráli jsme v největších vrcholech covidu a teď věřím, že se to opravdu dohraje. O divácích už radši ani nepřemýšlím. Ten můj výrok, že bez diváků bych radši nehrál přišel v době, kdy jsem si to vlastně ani vůbec nedokázal představit. Teď mi to přijde jako samozřejmost, i když je to hrozně smutný. Ale chci věřit, že další sezóna bude už s fanoušky a tahle se dohraje. Protože všichni týmy to chtějí a když všichni chtějí, tak se to většinou povede.“