Vítej zlatý hattricku…jsme potřetí za sebou mistři festivalu! Právě tyto parafrázovaná slova výroku Roberta Záruby si mohlo říct vedení starších žáků, po závěrečném hvizdu Házenkářského festivalu v Lovosicích. K této příležitosti se nabízí nahlédnout do fungování týmu za pomoci samotného trenéra Pavla Pěkného.

autor: Tomáš Barth

Výsledky nejsou stěžejním pilířem žákovských kategorií, nicméně vítězství a úspěchy jsou vždy příjemnou odměnou pro celý oddíl, že jde správným směrem. Házenkářský festival v Lovosicích je jako první školní den, většina práce je stále před námi, ale můžeme vidět, kdo si pamatuje látku z loňska a koho čeká hromada učení. Příjemné je tedy zjištění, že máme ve studiu o něco navrch.

Podařilo se nám do tohoto bodu vychovat třetí silnou generaci za sebou. Přejme si jen, že nejhorší dobu pandemie máme za sebou a klukům jejich rozlet už nic nenaruší. Předešlé dva ročníky svou sezónu nemohli dokončit a nyní už budou bojovat v lize mladšího dorostu. My se ovšem budeme věnovat té nynější.

Já osobně sledoval čtvrtfinálové utkání s pražskou Duklou, kterou snad není třeba představovat. Ve všech kategoriích platí za určité zrcadlo naší práce. Výchova kvalitní mládeže je jejich denním chlebem už po dlouhou dobu. Překvapilo mě vidět jaký náskok před svými soky Lovci měli. To platilo v průběhu celého turnaje, téměř se všemi soupeři.

V blízké době bych se určitě chtěl na stálo posunout do kategorie dorostu a časem trénovat i kategorii mužů. Jednou bych si i přál trénovat dorosteneckou reprezentaci, ale na to všechno je ještě brzy.

Házená je sport, který je náročný na taktickou přípravu. Dospělé celky mají desítky útočných a obranných kombinací. Objevují se už nějaké taktické pokyny u starších žáků?

Určitě. Házená je hodně taktický sport a jelikož jsme v kategorii pod dorostem ani u nás nejsou taktické záležitosti výjimkou. Specificky u nás se jedná o vysunutou obranu, rychlý přechod a v postupném útoku máme pár pomocných šablon. Samozřejmě ne v tak velkém měřítku jako v dorostu, ale i my si pomáháme útočnými a obrannými kombinacemi.

Jak často trénujete?

Trénujeme 4x v týdnu s tím, že chceme aby naši svěřenci o volný den plnili individuální plán od našeho kondičního trenéra.

Probíhá nějaká spolupráce s navazujícími kategoriemi mladších žáků a dorostenci?

Určitě, návaznost je velmi důležitá. Trenéři mladších žáků vědí, co požadujeme od hráčů kteří k nám přicházejí. Stejně tak víme i my, co od nás požadují trenéři dorostu. Máme i jednou týdně spojené tréninky, kde hráči mladších žáků hrají utkání proti prvoročákům starších žáků a naši druhoročáci proti prvoročákům z mladšího dorostu.

Jaký progres by měl udělat hráč během dvou let, když přechází do mladšího dorostu?

Měl by být schopný se uvolnit 1:1, spolupráce ve dvojicích a trojicích(obranná i útočná fáze), zvládnout pracovat v určitém obranném systému a mít i základy spojené s fyzickou připraveností.

Pokud by se někdo rozhodl teď začít a spadal by do vaší věkový kategorie. Co by měl už nezbytně umět?

To je hodně těžká otázka. Házená je hodně komplexní sport, kde je potřeba ovládat celé své tělo a koordinovat pohyb. Mým názorem je, že začít ve starších žácích je už pozdě. Nicméně důležitým aspektem je koordinace těla, zbytek už se dá nějakým způsobem naučit.

V posledních dvou ročnících narušila tvojí práci pandemie. Jaký to má dopad na kluky?

Pandemie nepřišla ve vhodný čas, s ročníkem 05/06 jsme museli přestat trénovat v březnu, kdy už byli rozjeté všechny soutěže. Bohužel jsme tak i dost možná přišli o titul mistra ČR, kdy jsme byli v žákovské lize naprosto suverénní. Co se týče minulé sezony, tak ta skončila dřív než začala. Odehrálo se jenom pár turnajů, což je škoda. Obtížné to musí být obzvláště pro ročník 2006, který tak odtrénoval fakticky pouze jeden rok v kategorii starších žáků a v létě se už museli hlásit v kategorii dorostu. Celkově to byla pro sport tvrdá rána, ani nám se nevyhnulo zúžení členské základny.

Bylo to dlouhé období. Jak jste řešili, aby kluci o házenou neztratili zájem?

Tuto situaci jsme řešili individuálním plánem pro všechny naše svěřence, snažili jsme se s nimi zůstat v kontaktu alespoň distanční formou. Na jaře se pak díky projektu od ČSH zapojili do “online ligy”, kde soutěžili proti ostatním týmům v individuálních a dovednostních soutěžích.

Kde bereš inspiraci pro svojí práci?

Inspirací pro mě byla určitě zkušenost s předchozími trenéry Andreou Řezníčkovou a Romanem Jelínkem. Co se týče herního konceptu, tak ten jsem si utvořil v hlavě sám a podle toho uzpůsobuji tréninkové jednotky.

Jak si Lovosice stojí v kategorii starších žáků oproti konkurenci v Česku?

Myslím si, že jsme tady měli 3 výborné ročníky za sebou. Ročník 2005 byl enormně talentovaný a neměl tady prakticky žádnou konkurenci. Ročník 2006 je také velmi talentovaný, ale s těmi se soutěž nerozjela vůbec (cíl byl top 3 v žákovské lize). A ani s ročníkem 2007 nemáme nízké cíle, chlapci mají velký talent a chuť pracovat. Myslím si, že výsledky na posledním festivalu mluví za všechno. Cílem je opět top 3 v žákovské lize.

Ty si velký fanoušek londýnské Chelsea, nemá s tím někdo z tvých svěřenců problém?

Momentální kádr starších žáků si nic takového nedovolí. Nicméně mi občas z ročníků 04,05 a 06 napíší, protože jsou fanoušci jiných anglických klubů jako je Arsenal, Liverpool nebo Tottenham.

Máš radši psy nebo kočky?

Mám rád všechna zvířata, nicméně v tomto případě zvolím rozhodně psy.