Minulý týden absolvoval svoji první reprezentační akci s týmem mužů České republiky. Nejen o této zkušenosti, ale také o nadcházejícím play-off extraligy házenkářů jsme si povídali s jedním z trojice lovosických brankářů a odchovancem našeho klubu Honzou Hrdličkou.
V „A“ týmu to pro tebe byla reprezentační premiéra, ale máš za sebou starty v mládežnických týmech. Který z nich byl pro tebe doposavad největším úspěchem?
„V širším výběru reprezentace jsem od šestnácti let, byl jsem členem týmu dorostenců a juniorů. Mám za sebou několik přípravných kempů a největším úspěchem byla určitě vítězná kvalifikace ve Španělsku v kategorii dorostu, díky které se nám podařilo postoupit na dorostenecké ME v Polsku.“
Zdroj foto: Czech Handball / Ivo Dudek
Potkal ses v Zubří s někým z těchto týmů?
„V nominaci byli například Vojta Patzel, Vašek Franc nebo Standa Kašpárek. Byl jsem samozřejmě rád, že už tam někoho znám, to mi na začátku pomohlo, abych se rozkoukal. Vedle mě pak byli v Zubří poprvé také Denis Harabiš z Karviné a Matěj Havran ze Zubří. Na to, že byli také nováčky, tak podali fantastické výkony.“
S jakými pocity jsi do Zubří odjížděl a jak vypadaly první dny?
„Samozřejmě jsem se těšil. Nároďák je dlouhodobý cíl, každý z nás by ho chtěl dosáhnout. Určitě tam byla i nervozita, ale ta ze mne po prvním dnu opadla. V Zubří jsme měli sraz až večer, takže jsme toho moc nestihli a od druhého dne už byly na programu tréninky.
Jak ty tréninky vypadaly?
„Většinu času jsme byli rozděleni na obou brankovištích. Na tom jednom vždy jeden brankář společně s hráči nacvičovali obranné a útočné věci. Na tom druhém byli dva brankáři, kteří absolvovali pod vedením Martina Galii speciální brankářské tréninky.“
Trénovat s Martinem Galiou pro tebe musel být určitě zážitek sám o sobě..
„Rozhodně. Na Martina Galiu i s Tomášem Mrkvou koukám odmalička, určitě jsou pro mě brankářskými vzory a teď jsem měl možnost s nimi nebo pod nimi trénovat. Martin mi v mnoha věcech hodně poradil, ukázal mi vše z jeho pohledu, řekl, co dělám špatně z jeho pohledu a snažil se mi vysvětlit, jak ty věci dělat jinak. Upozorňoval mne nejen na větší chyby, ale i na detaily. Hodně jsem si z toho odnesl a budu se snažit pokračovat v této práci i v klubu. Ale je to samozřejmě běh na delší trať. Tomáš Mrkva mi pak radil v samotném zápasu i tréninku. Všech těch rad si nesmírně cením, stejně jako jsem moc rád, že jsem mohl zažít atmosféru národního týmu a vidět, jak pracují ti nejlepší hráči ČR. Házená v jejich podání je něco jiného než extraliga. Je to pro mne obrovská motivace do budoucna.“
Reprezentace má nového španělského trenéra. Jak probíhala komunikace mezi ním a hráči?
„Komunikace probíhala v angličtině a co si pamatuji, tak nebyl jediný problém v tom, že by někdo někomu nebo něčemu nerozuměl, když ano, tak jiný z hráčů to přeložil. Hodnotit práci trenéra si určitě netroufám, jednak nemám s kým porovnávat a také to bylo moje první působení v áčku vůbec.“
Pojďme od reprezentace do naší extraligy resp. k našemu týmu. My jsme se většinu základní části drželi v elitní čtyřce. Z té nás nakonec vyoutovala série šesti porážek v řadě. Když se k nim vrátíme, dá se někde najít příčina těchto neúspěchů?
„Za mne je ta největší příčina, i když se na ni nechci vymlouvat, v rozsáhlé marodce, která nás postihla. Dlouho nám chyběl Jarda Trkovský, tři měsíce nemohl hrát Sergej Petrychenko. K tomu se postupně přidávali další a další hráči, v jednu chvíli jsme neměli žádnou pravou spojku, do toho se zranil Honza Kupa. Zdravotní trable se na našem výkonu za mne podepsaly nejvíc. Svůj vliv měla i aktuální sportovní forma, která nebyla úplně nejlepší. Ale věřím, že to špatné jsme si už vybrali a do play-off půjdeme v plné síle a nasazení.“
Poznamenaly ty prohry nějak náladu v našem týmu?
„Bylo určitě znát, že nás to všechny štve, že prohráváme. Ale náladu to nějak zvlášť nezměnilo, ta je u nás pořád dobrá.“
Nakonec se nám podařilo uhájit aspoň pátou pozici a ta znamená čtvrtfinále proti Dukle. S jakými cíli do Prahy pojedeme?
„Rádi bychom aspoň jeden zápas na půdě soupeře proměnili ve vítězství. To by nás pak dostalo do úplně jiné pozice pro domácí odvety. Nemá smysl připomínat poslední vzájemné střetnutí na Dukle, to byl prostě zápas blbec a možná i nejhorší utkání z naší strany v této sezóně. Věřím, že v play-off se to opakovat nebude.“
Jaký je vlastně Dukla soupeř?
„Mně osobně se na Duklu hraje dobře, i když v lize jsem proti nim play-off ještě nehrál. A víme, že Dukla v play-off je o dost jiný tým než tomu je v základní části. Vždyť loni trápili pozdějšího vítěze celé soutěže z Plzně v plných pěti zápasech. Mají kvalitní spojky a velkou oporu v brance v podobě Tomáše Petržaly. Z hráčů si musíme dát pozor na zkušeného Svitáka, ten má výborné rozhodovací schopnosti.“
Po třech měsících se do sestavy vrátil pivot Sergej Petrychenko, jak moc nám to může pomoci?
„Hodně. Sergej je platný jak v obranné tak útočné fázi. Já jako brankář si jeho pomoci v obraně hodně cením. A to jak nám pomůže bylo vidět už v tom posledním zápase základní části. Je to typ hráče, který na hřišti nechá všechno a to potřebujeme.“
Rádi bychom na čtvrtfinále do Prahy vypravili autobus fanoušků. Jak platná je pro vás tahle podpora?
„Už v zápase v únoru byla hala plná našich příznivců a to byla pro nás obrovská podpora, i když to bohužel na výkonu nebylo vidět. Na zápasy Dukly v jejich hale moc diváků nechodí, takže naši fanoušci jsou hodně slyšet a ženou nás dopředu. Rozhodně je to pro nás výhoda a doufám, že se na ně budeme moci spolehnout i v rámci čtvrtfinále.“
Ještě jednou tímto gratulujeme Honzovi k nominaci a i tímto rozhovorem zveme všechny naše příznivce na víkendová utkání v Praze. Oba zápasy se odehrají v hale vojenského gymnázia na Ruzyni od 16:30 hodin (termíny sobota 26. března, neděle 27. března). JSME JEDEN TÝM, MY A VY!
