Už čtyři sezóny nastupuje brankář Artur Adamík v dresech zahraničních týmů. Tenhle fakt ale zanedlouho přestane platit, protože bývalý brankář Lovců se vrací zpět do našeho klubu. O tom, jaké byly roky „mezi“ Lovosicemi a jak se těší zpět na sever Čech, se dočtete v rozhovoru.

Vzpomeneš si ještě na svoji poslední sezónu v Lovosicích?

„Ano, dokážu si vzpomenout. Bylo to docela hektické, měl jsem s Vojtou (Srbou) ústní dohodu o mém pokračování v Lovosicích. Ale po vydařeném reprezentačním kempu v Rakousku jsem dostal nabídku do první rakouské ligy. Konkrétně se jednalo o tým Leoben a tam nebylo o čem váhat. Měl jsem sen, dostat se do ciziny. Věděl jsem, že je to správný krok v mé kariéře a Vojta mi vyšel vstříc, za což mu zpětně ještě jednou děkuju. Myslím, že jsme tehdy skončili čtvrtí. Sice jsme neměli medaili, ale rád na tu sezónu vzpomínám.“

Kam směřovaly kroky Artura Adamíka po odchodu z Lovosic?

„Tak jak jsem říkal, první angažmá bylo v prvoligovém rakouském týmu Leoben, kde jsem podepsal kontrakt na jednu sezónu. Byla to pro mě velká zkušenost a otevřelo mi to oči, co je profi házená. Po každé mé individuální přípravě na zápas jsem se nemohl dočkat, až budu stát v bráně a těšil jsem se na každou střelu, která na mě půjde. Nikoho jsem v celé lize neznal, byl jsem jediný Čech v té době v celé lize a postupně jsem se do toho dostával. Nejraději vzpomínám na zápasy s Hardem a Fivers Vídeň, lídry tabulky. Ale musím říct, že po tréninkové stránce jsem nebyl úplně spokojený, chyběl mi pořádný dril.

To se ale diametrálně změnilo po příchodu do francouzské týmu Besançon. Okamžitě jsem shodil několik kilo a pochopil jsem, že tenhle styl tréninku mi vyhovuje. V Besançonu jsem podepsal také na jednu sezónu. Za což jsem zpětně rád, protože život tam nám úplně nevyhovoval. I když jsem měl nabídku zůstat a po sportovní stránce jsem byl spokojený, rozhodl jsem se odejít. Myslím, že z dlouhodobého hlediska by mě to prostředí mohlo ovlivnit k tomu, že bych už nemusel podávat takové výkony. Všechno by mělo být v rovnováze. Tu jsem objevil v dalších francouzském týmu Valence, kde jsem podepsal na dvě sezóny. Házená super, život skvělý.“

Zdroj foto: Valence Handball

Jaký byl život v Rakousku a ve Francii? Objevily se nějaké překážky?

„Život v Rakousku byl nádherný. Tam vše funguje jak má a s přesností. Takže jsme si to užívali. V okolí byla nádherná příroda a krásná místa na výlety. A určitě s tím i souvisí rakouská mentalita, která nám je bližší, proto jsme se cítili jako doma.

Francie je krásná, ale konkrétně v Besançonu toho moc k vidění nebylo. Ale Valence je nádherné, jak město, tak příroda okolo. Začíná tady oblast Provence a k moři to je do dvou hodin. Myslím, že se tu také projevilo francouzské pravidlo, že lidé směrem na jih jsou vřelejší.

Obecně jsem žádné překážky až na nějakou administrativu asi nezaznamenal, i když má cesta byla docela trnitá 🙂 Dva příklady pro zasmání: neděle 10 hodin ráno, Rakousko, přesně tři měsíce po nastěhování. Na kontrolu přišli dva policisti, protože vedení klubu nepožádalo o pracovní povolení, tak si mě přišli zkontrolovat osobně. Nebo druhý, když po dvou dnech intenzivního uklízení po nastěhování do bytu v Besançonu jsme zjistili, že jsou v domě švábi. Následovaly dva týdny přebývání na hotelu a hledání nového bytu. Mimochodem mé první francouzské slovíčko byl šváb – cafard. :)) Ostatně takových dnes už vtipných příběhů mám plno.“

Jaké zkušenosti si z obou zahraničních angažmá odnášíš?

„Srovnávat tyto dvě země je opravdu obtížné. Jak už jsem řekl, Rakušani mají ve všem naprostý řád a je jednodušší se u nich ve všem orientovat. Zatímco ve Francii mně osobně přijde, že je chaos. Člověk je na něco zvyklý z České republiky a pak z extrémně systémového Rakouska a má pocit, že ve Francii nefunguje absolutně nic. Například pokud si chcete koupit pračku v obchodě, tak nepochodíte. Musíte jít domů, objednat ji na internetu a čekat tři týdny na dodání. Takže například první týdny jsem pral tréninkové oblečení v kuchyňském dřezu 🙂 Ale určitě se tyhle mé zkušenosti nedají zobecňovat na celé Rakousko nebo Francii, jsou to jen mé zážitky a vzpomínky.

Co se týká házené a porovnání s Českem, tak francouzská házená je stylově jiná, je rychlejší, střely jsou tvrdší, lépe technicky provedené a vzhledem k profesionalitě týmů je herní taktika na vyšší úrovni. Jestli to nějak osobně ovlivnilo mne? Myslím, že přizpůsobením se. Jsem rychlejší, všímám si změny mého myšlení, vnímám víc aspektů při útocích a připadám si v zápase koncentrovanější. Každopádně doufám a byl bych moc rád, kdyby si těchto změn všimli i diváci v příští sezóně.“

Jak dobře ses za svůj pobyt naučil německy resp. francouzsky?

„Naučil jsem se to, co jsem potřeboval. Německy jsem mluvil jen rok, ale bylo to pro mě snazší než mluvit francouzsky, o to se snažím už tři roky :). Francouzština je fakt těžká a já bohužel nejsem typ, co by se doma drtil slovíčka, takže moje slovní zásoba není nejlepší. Ale dostávám pochvaly, že mluvím gramaticky správně, lidé mě chápou, rozumí mi a dokážu vyřešit vše, co potřebuji. A když to nejde, tak Google translate je jistota :).“

Zdroj foto: Valence Handball

Co ti nejvíc v zahraniční chybělo?

„Na prvním místě samozřejmě rodina a přátelé. Vzhledem k situaci se za námi do Francie prakticky nikdo nezvládnul vydat, takže jsme se vídali jen v půlročních intervalech. A taky mne hned na první dobrou napadá pivo. Z českých jídel mi nechybí nic, manželka mi uvaří a upeče vše, na co si vzpomenu, ale to pivo uvařit neumí :).“

Kde vznikla myšlenka na tvůj návrat?

„Tahle myšlenka se zrodila už po první sezóně v Rakousku. Od té doby jsem v pravidelném kontaktu s Vojtou. Měl jsem možnost zůstat, možná by přišly i další nabídky z Francie jako tomu bylo i loňské roky. Myslím, že jsem si tady udělal docela dobré jméno. Ale cítili jsme už potřebu návratu. Sen hrát v cizině jsem si splnil, ale ruku na srdce… ve svém věku už bych se do první ligy asi nepodíval. A protože jsme se domluvili s Vojtou, tak žádná jiná angažmá jsem neřešil. Myslím, že můj návrat do Lovo je ten nejlepší krok, co se mé budoucnosti a mé rodiny týče.“

Když se řekne Lovosice a házená. Na co si vzpomeneš a na co se těšíš?

„Hned se mi vybaví skvělá parta, jak hráčů tak i fanoušků a celkově lidí okolo házené. Těším se prakticky na všechno. Pokaždé když se mě ve Francii někdo zeptá na můj návrat do Česka, pyšně odpovídám, že se vracím do týmu, který je jako má druhá rodina. Moje vzpomínky na Lovosice jsou tak velké, že jsem vždycky věřil v to, že budu mít možnost se do Lovosic jednou vrátit. Zkrátka Lovcům a Vojtovi „vrátit” to, co dali oni mně.“

Před svým odchodem z Lovosic jsi vedle házené působil také jako školník na jedné z lovosických základních škol. Jak vzpomínáš na tuhle část svého života v Lovosicích?

„Pro mě je to velice významná vzpomínka. Prakticky celou dobu mého života v Lovosicích jsem působil i na ZŠ Všehrdova a zažil jsem nespočet krásných dní nejenom ve skvělém kolektivu, ale i s dětmi. Vedl jsem i nějaké hodiny jako školní trenér, což mě moc bavilo. Každopádně vždy když jsem byl v Česku a měl jsem chvilku, ve škole jsem se zastavil pozdravit a zavzpomínat. Takže mě zase můžete očekávat, paní ředitelko :).“

Lovci mají za sebou neúspěšnou čtvrtfinálovou sérii s Duklou. Sledoval jsi zápasy našeho týmu v extralize?

„Sledoval jsem celou sezónu, pokud mi to čas dovolil. Základní část bych celkově zhodnotil jako perfektní. Až na to jarní období, kdy se Lovců chytla šňůra porážek a přišlo mi, že když nemohli nastoupit zranění hráči, chyběla jim dravost a jednota týmu, jakou jsme mohli vidět v podzimní části. A čtvrtfinále? Byl to smutný pohled a s klukama jsem opravdu trpěl.“

Co se změnilo v životě Artura Adamíka za dobu, kdy jsi byl pryč?

„Přibyla paní Adamíková, to je to ten nejdůležitější krok, jaký jsme udělali. Jinak myslím, že u každého člověka se toho určitě za čtyři roky změní plno. Obzvlášť u někoho, kdo ty roky stráví v cizině při konfrontaci s cizí kulturou a jinou mentalitou. Na jednu stranu doufám, že jsem se moc nezměnil, ale na druhou stranu věřím, že pokud se něco změnilo, tak k lepšímu.“

Kdy ti končí sezóna ve Francii a kdy se na tebe můžeme těšit v Lovosicích?

„Základní část pro nás končí 20. května, ostatní týmy budou končit přibližně o měsíc později. V momentální chvíli se nám docela daří, když přihlédnu k tomu že cílem této sezóny bylo udržet ligu. V tuhle chvíli jsme pět kol před koncem sezóny a máme dobrý náskok nad sestupovými pozicemi. Pevně věřím, že i přesto že klub opouští drtivá většina kluků, to dotáhneme zdárně do konce. Do Lovosic přijedu v průběhu léta. Ještě se musím pořádně rozloučit s kamarády ve Francii, takže dorazím až na začátek přípravy.“

Děkujeme za rozhovor Arture a budeme se těšit na tvůj návrat do Loveckého dresu!

Sezóna 2022/2023 – příchod hráče

Jméno: Artur Adamík
Post: brankář
Ročník narození: 1990

Komentář k hráči – Jan Landa, sportovní ředitel klubu:

S Arturem jsme byli v kontaktu prakticky celou dobu jeho zahraničního angažmá. Věděli jsme tedy s dostatečným předstihem, že se Artur hodlá vrátit do ČR a kam jinam by se měl vracet než k nám do Lovosic. Od Artura si slibujeme nejen, že do týmu přinese vysokou brankařskou kvalitu, ale zároveň i zkušenosti nabrané ze zahraničního angažmá. Rádi bychom Artura pomalu zapracovali do systému výchovy brankářů v našich mládežnických a dorosteneckých kategoriích. Věřím, že Artur rychle do nového týmu zapadne a svými zkušenostmi nás posune zase o něco dále.