Minulý víkend bral bundesligový THW Kiel bronzovou příčku v nejprestižnější házenkářské soutěži Ligy mistrů. V domácí soutěži nakonec skončil na stejné pozici, aby k tomuto dalšímu úspěchu přidal již dvanáctý triumf v Německém poháru v historii klubu. Úspěšnou sezónu zakončili házenkáři německého týmu v prostředí 141. ročníku Kieler Woche, jednom z největších jachtařských festivalů na světě. A u všeho byl i český házenkář Pavel Horák, pro kterého byla sezóna 2021/2022 poslední v bundesligové soutěži.

Od září se totiž na něj budou moci těšit nejen lovosičtí fanoušci, ale také házenkářští fanoušci celé české extraligy. Po dlouhých 16 letech Pavla Horáka uvidíme v dresu českého ligového celku a to v dresu Lovců Lovosice.

Zdroj foto: Lovci Lovosice, THW Kiel, Profimedia.cz

Sezóna 2022/2023 – příchod hráče

Klubová historie

1991 HC Přerov
1996 Baník Karviná
2006 Ahlener SG (Německo)
2007 FA Göppingen (Německo)
2013 Füchse Berlin (Německo)
2015 HC Erlangen (Německo)
2017 Meschkow Brest (Bělorusko)
2019 THW Kiel (Německo)

Úspěchy

• Mistr ČR 2001, 2002, 2004, 2005, 2006 (vše s Karvinou)
• Vítěz Českého poháru 2001, 2002 (Karviná)
• Vítěz Německého poháru 2014, 2022
• Vítěz Ligy mistrů 2020
• Vítěz Německého superpoháru 2020, 2021
• Mistr Německa 2020, 2021
• Mistr Běloruska 2018, vítěz Běloruského poháru 2018
• Vítěz Poháru EHF 2011, 2012, 2015
• Reprezentace ČR 130 startů / 352 gólů

Pavle, Kielu se tradičně podařilo zasáhnout do finálových bojů ve všech soutěžích, kterých se zúčastnil. Jak se v klubu oslavila další úspěšná sezóna?
„Poslední společné setkání mezi týmem a fanoušky proběhlo v rámci Kieler Woche. Na tuhle jachtařskou akci se Kiel, který je normálně město se třemi stovkami tisíc obyvatel, rozroste na nějaké tři milióny. Ale nebyla to ani tak oslava jako spíš rozloučení se sezónou. V Kielu se slavilo průběžně, například vítězství v Německém poháru. Samotný postup do Final4 Kiel neslaví, i když třetí místo v něm ještě taky neobsadil 🙂 Pro nás hráče to spíš byla oslava toho, že už je konec náročné sezóny. A ta pro nás dopadla velmi dobře. Na podzim to vypadalo, že letos neuhrajeme nic. Ale pak jsme dvakrát dokázali porazit Magdeburg, probojovat se do Final4 a s poměrně oslabeným týmem jsme to i přes náročný program dotáhli nejdál, co jsme mohli.“

Jaké pro tebe bylo osobně loučení s Kielem? Jaké ti na něj zůstanou vzpomínky?
„Já už se s Kielem loučil poslední dva roky 🙂 Původně jsem podepsal smlouvu na jeden rok. Během covid pauzy jsem se s klubem dohodl na další sezónu a nakonec přišla ještě třetí. Dva roky jsem vlastně smířený s tím, že Kiel opustím. Bude se mi rozhodně stýskat, protože odcházím ze super družstva plného házenkářských hvězd se skvělou atmosférou. Zažil jsem tu strašně příjemnou společnost férových, přejících a kamarádských lidí. Tahle stránka mi určitě bude chybět. Na druhou stranu jsem ale rád, že už to skončilo. Bude mi čtyřicet, přicházejí stále mladší a mladší házenkáři, kteří jsou fyzicky i herně velmi dobří. Už se mi hůře stíhá. Na poslední zápasy ligy už s námi hráli kluci z juniorky a když si to tak uvědomím, já vlastně hraju házenou na profesionální úrovni déle, než jsou oni na světě.. Cítím, že je čas uvolnit místo mladším.“

Kde se objevila myšlenka na tvůj návrat zpět do ČR?
„Tohle ovlivnilo hrozně moc faktorů. Jedním z nich je moje dlouholeté kamarádství s Honzou Landou, sportovním ředitelem Lovosic. Hodně spolu házenou probíráme, diskutujeme. A to, co se nakonec stalo realitou, začalo vlastně jako vtip z jeho strany, abych si v Lovosicích zahrál. Důležitý byl i fakt, že na podzim jsem toho za Kiel moc nenahrál. Před rokem jsem si říkal, že až skončím v Kielu, skončím úplně. Ale nakonec ve mně v průběhu sezóny vznikl takový pocit, že takhle s házenou končit nechci. Že bych ještě mohl hrát, ale nehraju. Že určitě nejsem házenkářsky vyhořelej. To se ve mně vařilo a do toho přišel Honza Landa s původně nadsázkou, ale z té se celkem rychle stala reálná varianta. Hodně mne zaujal i zápal, se kterým mi Honza vyprávěl o tom, jak v klubu pracují a jaké jsou jejich cíle. Představa cesty, kterou se nejen mužská, ale i mládežnická házená chce v Lovosicích vydat, se mi zalíbila natolik, že bych sám rád při její realizaci napomohl.“

Asi málokdo ví, že ty máš na severu Čech rodinu. Dva tví synové (Pavel a Honza) žijí ve Varnsdorfu. Kluci určitě výrazně ovlivnili směr tvých kroků do další sezóny..
„To rozhodně. Z mého pohledu přišel nejvyšší čas se vrátit domů. Dlouho jsem s dětmi nebyl a rád bych se o ně začal intenzivněji starat. Svůj návrat domů jsem jim slíbil. Do házené mám pořád ještě chuť, jak jsem říkal, a geografické spojení s Lovosicemi bylo nejlepší možný řešení. Měl jsem nabídky jak z první tak ze druhé Bundesligy, také nabídky ze Švýcarska, Rakouska, možnosti byly i v jiných českých klubech. Ale třeba zrovna německé soutěže jsou tak moc časově náročné, že by se to s péčí o kluky nedalo skloubit. Navíc mám v Kielu přítelkyni, Arwen, která má svoje dvě holčičky. A jedině Lovosice mi v tomto případě zaručovaly, že budu relativně blízko jak dětí, tak bude v nějaké rozumné dostupnosti i Kiel.“

Poslední „česká“ sezóna byla pro tebe ta 2005/2006, kdy jsi se s českou ligou loučil titulem v dresu Baníku Karviná. Od té doby uplynulo 16 let.. Dal jsi si při odchodu do zahraniční nějaký svůj interní cíl, jak dlouho chceš třeba v Německu nebo jinde vydržet? A že se třeba jednou do Čech zase vrátíš?
„Neplánoval jsem v tomto ohledu vůbec nic. Neplánoval jsem ani to, že bych mohl hrát skoro do čtyřiceti. Když jsem v roce 2013 přestupoval do Berlína, říkal jsem si, že už moc dlouho házenou hrát nebudu. Měl jsem problémy s kolenem, k tomu se přidala další zranění. V Berlíně už jsem byl zkrátka přesvědčenej, že to je skoro jistě moje poslední házenkářská štace. V roce 2015 jsem přestupoval do Erlangenu a tam jsem si byl už jistej, že z něj půjdu na házenkářský důchod. A nakonec je rok 2022, po Erlangenu přišel Brest a tři roky v Kielu.

Já obecně nejsem člověk, který by něco moc plánoval. Nechávám to plynout a podle aktuálního vývoje se rozhodnu, co bude dál. Zvlášť pokud se týká sportu. Tohle není klasické povolání, kdy můžeš postupovat v hierarchii pozic a plánovat si povýšení a progres. Ve sportu můžeš podepsat šestiletou smlouvu a po měsíci se zranit tak, že už nikdy nenastoupíš. Já jsem reagoval na svoji fyzickou připravenost a zdravotní způsobilost. A měl jsem štěstí, že jsem mohl Bundesligu plácat skoro do čtyřiceti. A to, že teď mám pořád chuť hrát házenou, to je fajn a tuhle chuť si teď vezmu sebou do český ligy. Určitě to nebude tak fyzicky náročná soutěž jako v Německu, ale na druhou stranu ani neočekávám žádnou pomalou házenou. Věřím, že dokážu držet krok. Jen ve sprintech už nemám takové ambice :)“

Sledoval jsi i ze zahraniční, jak se daří české extralize nebo českým celkům?
„Domácí resp. českou soutěž jsem začal více sledovat po návratu Michala Brůny do Karviné. Líbilo se mi, jak i s jeho pomocí se z průměrného celku podařilo vytáhnout tým až na mistrovský titul. Druhým takovým byl Petr Štochl, který se posadil na lavičku Plzně. Zajímalo mne, jak pracují a jak se jim daří. V Lovosicích jsem zase sledoval Honzu Landu, jak se loučil, vracel, loučil 🙂 Každopádně českou házenou mám rád a přál bych jí, aby se zase dostala do většího povědomí. A přitáhla ještě více fanoušků do všech míst, kde se tenhle sport hraje.“

Do české ligy se vrací každý rok někteří zkušení hráči. Můžeme vypíchnout některé, se kterými nebo proti kterým jsi v domácí soutěži ještě hrál?
„Tak třeba zrovna v Lovosicích je to Jirka Motl. S tím jsem strávil velkou část svojí reprezentační kariéry. Hráli jsme proti sobě v lize a pak spolu byli v nároďáku. Dále dnes už trenéři, které jsem zmiňoval: Michal Brůna, Petr Štochl. Proti Michalu Tonarovi, který teď vede Duklu, jsem hrál, když Plzeň vyhrála titul. To byly moje ligové začátky. Na Luboše Veřmiřovského (pozn. autorky: ředitel KH Kopřivnice) jsem se chodil dívat, když hrál za Karvinou. Hrál jsem proti Jurovi Mikovi v Zubří, do kterého se teď vrací také brankář Štěpán Krupa. Z dalších hráčů bych zmínil například Tomáše Mičkala, Vojtu Petrovského, Viktora Hastíka, Michala Dostalíka nebo současnou dvojici rozhodčích Petr Kichner, Michal Vacula.“

Se svými zkušenostmi bys měl patřit k tahounům týmu. Očekává se od tebe jak herní tak mentální přínos pro tým. Do jaké role by ses ty sám osobně v Lovosicích chtěl pasovat?
„Chtěl bych pomoci k tomu, aby se Lovosice v té další sezóně posunuly po všech stránkách a všichni hráči se podíleli na cestě za úspěchem. Přinést do týmu klid. Aby si hráči věřili a nebáli se vyhrávat. Aby se nebáli udělat chyby. A když je udělají, aby je dokázali oni i ostatní přijmout a poučit se z nich. Aby si vzájemně dokázali pomoci si jako tým nebo individuálně pomoci každému jednomu hráči vrátit se zpátky po nepovedeném zápase nebo pasáži. Chtěl bych, aby si mladí hráči házenou užívali, měli chuť se učit a dostat se dál. Podle informací od Honzy mají hráči chuť a jsou pracovití. Doufám, že tomu tak zůstane a že my noví, co do týmu přijdeme, tento fakt jenom podpoříme.“

Ty jsi byl osobně na čtvrtfinálovém zápase s Duklou. Jak se ti líbila atmosféra napěchované lovosické haly?
„Atmosféra byla moc příjemná. V Lovosicích chodí slušné návštěvy po celý rok, lidi fandí, je to jedna z nejlepších hal na házenou v republice. Bylo by fajn, kdyby to všude bylo takto nebo aspoň podobné. Každopádně čtvrtfinále s Duklou ukázalo férovou a hlasitou podporu domácích diváků. Na to se moc těším a doufám, že tomu tak bude i nadále. A že vůbec bude na házenou v Lovosicích chodit hodně lidí a užívat si ji tak, jako si ji budeme užívat my na hřišti. A že se házenou budeme společně bavit na obou stranách hřiště.“

V nadcházejícím ročníku se do české extraligy zapojí také slovenský host Tatran Prešov. Ty jsi bývalou mužskou česko-slovenskou interligu ještě sám zažil. Co říkáš na znovu zapojení slovenského celku do české ligy?
„Přistoupení jednoho týmu se nedá s tehdejší HILkou srovnávat. Tenkrát se cestovalo do všech slovenských extraligových měst, teď to pro každý český celek znamená vlastně jen jeden „výlet“. Ono to na první pohled asi vypadá hezky, když se řekne, že bude hrát Prešov jako účastník evropských pohárů a mezinárodních soutěží. Ale já si pamatuji, jak Prešov fungoval v sezóně, kdy hráli všechny soutěže dohromady. Kolikrát měli ten kalendář tak nabytý, že na ne úplně důležité zápasy pak posílali ne tak kvalitní kádr. Ale bezesporu Prešov v základní sestavě je velmi kvalitním týmem schopným odehrát vyrovnané zápasy v pohárech EHF. Uvidíme po půl roce, jak ta jeho účast a přínos budou vypadat.“

Máš na svém kontě řadu úspěchů získaných hned ve třech zemích. Co pro tebe s těmito úspěchy v zádech vlastně může být motivací do další práce?
„Některé věci jsem již zmiňoval na začátku našeho rozhovoru. Nechci se ještě s házenou loučit, ale naopak bych chtěl být ještě více vytížený. Vyzkoušet si ještě zaběhat do útoku a trochu si zastřílet. Chci se házenou ještě chvíli bavit a pokud možno pomoci. Ukázat jiným hráčům svůj přístup k ní a třeba to někoho motivuje, pomůže mu. Házená mne pořád ještě baví a naplňuje. A neumím si zatím stále představit, že nepůjdu na trénink nebo na zápas. Zároveň také věřím, že se nám s Lovosicemi podaří dosáhnout na úspěch. Že to nebude jen hra někde v půlce tabulky s cílem dostat se jen do play-off.“

Ty jsi teď (pozn. autorky: rozhovor byl pořízen ve čtvrtek) na cestě z Kielu do Varnsdorfu, kde se na tebe těší tvoji kluci. Jak budou vypadat tvoje nejbližší měsíce do startu nové házenkářské sezóny?
„S klubem jsme se domluvili, že oficiálním začátkem bude pro nás září. Do té doby to beru jako takovou zkušební dobu sám pro sebe. Musím si vyřídit svůj odjezd z Německa, postarat se o svoje děti, mám povinnosti vůči své německé přítelkyni. Potřebuji si vše v klidu zařídit a sžít se s novou situací.“

Vítáme tě mezi Lovci, Pavle! 

V pondělí 18. července proběhne v Lovosicích oficiální tisková konference, na které bude přítomna trojice házenkářů přicházejících do Lovosic ze zahraničí (Artur Adamík, Marek Hniďák, Pavel Horák) a zástupci vedení klubu (trenér „A“ týmu, ředitel Vojtěch Srba, sportovní ředitel Jan Landa). V případě zájmu prosíme novináře o kontakt na lucie@hazenalovosice.cz, následně vám bude zaslána oficiální pozvánka na TK.