Druhým rokem je v našem týmu slovinský házenkář Tim Jenko Bogdanič. Nepatří k nejvyšším hráčům v našem týmu, ale o to více je v začátku nového ročníku v loveckém dresu vidět. Společně s parťákem na pravé spojce, slovenským legionářem Markem Hniďákem, mají na svědomí hned 40% všech branek, které Lovci Lovosice za dosavadních 8 extraligových zápasů vstřelili.

Pojďte si přečíst rozhovor s Timem, který bude prvním z mini série rozhovorů s legionáři v našem týmu. V rámci reprezentační přestávky jsme pro vás připravili rozhovory se všemi třemi zahraničními hráči: Timem Jenko Bogdanićem, Sergejem Petrychenkem i Markem Hniďákem.

Time, začnu řečí čísel:

sezóna 2021/2022 – 18 startů / 47 branek (z toho 23 gólů ve ČF s Duklou)
sezóna 2022/2023 – zatím 8 startů / 45 branek

Takže sečteno podtrženo, za měsíc a půl letošní sezóny jsi dal prakticky stejný počet branek jako za celou sezónu loňskou. V čem je rozdíl mezi Timem Bogdanićem nyní a tehdy? 🙂

„Hlavním rozdílem je to, že jsem po dvou letech konečně mohl absolvovat celou letní přípravu. Navíc jsem zařadil speciální cvičení proti bolesti zad, která mne dlouhodobě trápí. Cítím, že mi to pomáhá, nic mne nebolí a když tě nic nebolí, tak pak není, co by tě v zápase limitovalo v podání toho nejlepšího výkonu. A druhá důležitá věc: začali jsme zapojovat ve hře všechny hráče. Tím myslím, že akce se dohrávají na obě dvě strany, zatímco loni to bylo spíše jen na stranu levou. Tím pádem mám míč častěji v ruce, dostanu se do více akcí a mohu dát víc branek.“

Zdravotní komplikace tě limitovaly hned po tvém příchodu do Lovosic, kam jsi přišel po operaci achilovky. Začátek sezóny jsi nestihl, v jejím průběhu se přidaly problémy se zády. Teď to vypadá, že jsi v pohodě a z toho vyplývá i výborný herní výkon..

„Záda mne bohužel trápí již nějakých 6-7 let. Tady není moc způsobů, jak to vyřešit, kromě pravidelného a poctivého cvičení a víry, že se můj stav zlepší. Bojuji s tím tedy tak, jak říkají doktoři, snažím se cvičit, navštěvuji pravidelně chiropraktika jednak tady a mám také svého fyzioterapeuta přímo ve Slovinsku. Problémem je pro mne například dlouhá jízda ve stísněnějším prostoru auta nebo transitu. Letos naštěstí jezdíme hodně autobusem nebo vlakem, i to mi pomáhá.“

Na postu pravé spojky alternuješ společně s Markem Hniďákem. Vrátíme-li se k číslům, tak ten vstřelil o jedinou branku méně než ty. Může být tvůj zlepšený výkon také ovlivněn třeba i větší konkurencí na tomto postu než tomu bylo třeba v loňské sezóně?

„Zdravá konkurence je vždy dobrá. Nejlepší by bylo, kdybychom na každém postu měli dva kvalitní hráče. Dalo by se lépe trénovat, byl by na hráče zas o něco větší tlak, každý by se musel více snažit a jen tak se dá posouvat a zlepšovat. I tohle může být samozřejmě příčina lepšího výkonu, ale u mne je to opravdu spíše tím, že se cítím fyzicky dobře. To mne v loňské sezóně nejvíce limitovalo.“

Jak bys porovnal vás dva s Markem? Našel bys nějaký rozdíl v herním stylu?

„Marek oproti mně i díky své lepší fyzické dispozici častěji střílí z dálky. Já místo toho možná spíš přihraji na spoluhráče, takže se navzájem doplňujeme. Oba dva pak máme rádi hru jeden na jednoho.“

Často teď v rámci útoku praktikujeme hru dvou levorukých hráčů vedle sebe – tebe na střední spojce, Marek zůstává klasicky na spojce pravé. Vlastně už se tahle taktika stala celkem pravidlem..

„Používáme ji téměř každý zápas, takže už ani soupeři z toho moc překvapení nejsou. Už na konci minulé sezóny mi trenéři říkali, že se možná objevím na tomto postu a když jsem byl mladší, taky jsem tam hrával. Takže jsem se na to i těšil. Myslím, že tenhle systém se dvěma leváky na spojce nefunguje špatně. Silné týmy, které mají kvalitní spojky, tyto herní varianty také používají a funguje jim to stejně dobře jako s pravákem na středu.“

Ty jsi s Markem Hniďákem na první pohled dobrý parťák, hodně se spolu bavíte..

„Rozumíme si výborně. Bydlíme na stejném místě přímo u haly. Už od prvního dne, kdy Marek přijel, mezi námi byla dobrá chemie. Hodně se spolu bavíme nejen o házené, i když tu samozřejmě hodně rozebíráme. Pomůžeme a podpoříme se ve všech směrech.“

S kým dalším jsi si nejvíce sedl? A proč mezi sebou Slovinec Jenko Bogdanić a Slovák Hniďák mluví anglicky? 🙂

„Vedle Marka ještě se Sergejem Petrychenkem. Ten se mnou bydlel loni po mém příchodu do Lovosic. Určitě jsme se v tomto směru posunuli i s ostatními hráči.

A proč angličtina v naší vzájemné komunikaci s Markem? Asi nejvíc proto, že Marek mluví hrozně rychle slovensky a nestíhám mu rozumět 🙂 Oba dva nás baví mluvit anglicky, je to pro nás takový trénink a možnost se v jazyku zlepšit. Nemusíme přitom tolik přemýšlet, je to takový automatismus.“

Pojďme k výsledkům letošní sezóny. My jsme si do ní určitě přáli vstoupit vítězně v rámci Otvíráku s Plzní, ale nakonec se asi shodneme na tom, že úvodní prohru vyměníme za těch následných sedm vítězství. Jaký je vstup do sezóny z tvého pohledu?

„Když jsem se před sezónou díval na rozlosování, tak mi začátek přišel pěkně těžkej. Plzeň, Prešov pak Zubří. Nevěděl jsem, co od zápasů s těžkými soupeři můžu očekávat, protože v přípravě jsme neměli příliš kvalitních soupeřů. Po zápase s Plzní jsem nebyl spokojený s výsledkem, ale viděl jsem, že můžeme hrát i s těmi nejlepšími. Největším našim problémem bylo neproměňování šancí. Pak už jsem si říkal, že pojedeme zápas po zápasu a v každém zápase chceme vyhrát.“

Po otočeném a bojovném zápase v Prešově přišly dva zápasy s papírově slabšími soupeři (Strakonice/Hranice). Co bylo největším problémem v těchto střetnutích?

„Zřejmě se stalo to, že jsme neměli do utkání takovou koncentraci, kterou bychom měli mít. Když nezačneš od první minuty na sto procent, těžko se pak až v průběhu zápasu do stoprocentní koncentrace dostáváš. Nedá se říct, tak a odteď už to všechno půjde, všechno se bude dařit. Ale i po poločase v Hranicích jsme věřili, že vyhrajeme a povedlo se nám to.“

Zažil jsi někdy podobné utkání, jako tomu bylo právě v Hranicích, kde jsme po prvním poločase prohrávali o osm branek?

„Zápasy v Hranicích jsou pokaždý divný 🙂 Nikdo nejsme zvyklý na zimu, která v hale snad celoročně je. A za těch pár let, co českou extraligu hraju, jsem tam nezažil normální zápas, tam je prostě něco jinak 🙂 Každou sezónu se stane, že tam někdo ztratí body, možná to nakonec není jen náš problém :)“

Každopádně jsme to střetnutí nakonec dokázali otočit a na konci vyhrát o dvě branky. To za mne ukazuje, že tým má svoji morální sílu..

„Zápas v Hranicích, ale taky doma se Strakonicemi nebo v Maloměřicích nebyl z naší strany nejlepší v obraně. Ale ta je letos rozhodně lepší. Jsme si víc jistí sami sebou, když je vyrovnaný zápas a hraje se gól za gólem, že můžeme ubránit a v tom útoku si věříme, že dáme gól. Mentálně jsme se všichni posunuli, chceme vyhrávat. Atmosféra v šatně se mi zdá mnohem lepší. Každý z nás věří v druhého a to nám dává sílu, že přijdeme na zápas a ten vyhrajeme.“

Jakou roli v tom hraje osoba Pavla Horáka, který k nám před sezónou přišel?

„Jeho příchod jako zkušeného hráče, který zažil házenou na té nejvyšší úrovni a v tak kvalitních klubech nejen v Německu, musí být znát. První věcí je, že je to super člověk, který má hodně pozitivní energie. A tu pozitivní energii pak šíří i mezi nás, mezi celý tým. Druhým fakte je to, že má obrovské množství zkušeností a těmi může pomoci každému z nás. Poradit jak bránit, co zlepšit v útoku a další. My co máme šanci s ním pracovat, toho musíme využít naplno a vzít si z toho co nejvíc.“

Začátek sezóny pro Lovce přinesl i řadu zraněných hráčů a to i ze základní sestavy. Každý zápas chyběli 2 – 3 hráči. Neměl jsi i z tohoto důvodu trošku obavy o výsledky?

„Řekl bych to tak, že hrát se musí s těmi, kdo jsou. Když chceš vyhrávat, musíš se soustředit na realitu. To že se někdo zraní, to ke sportu patří. A my máme teď takový tým, že když se to někomu stane, tak můžeme zápas stejně odehrát na vysoké úrovni. Trénujeme proto, abychom hráli a hrajeme proto, abychom vyhrávali. Cíl je pořád stejnej, i když se někdo zraní.“

Takže plán po reprezentační pauze je jasný: výhra v dalším kole Českého poháru + dva vítězné zápasy v extralize proti Jičínu a Brnu. Říkám to správně?

„Já jdu vždy zápas od zápasu. Takže můj plán je teď výrazně zvítězit v poháru, pak přesvědčivě porazit Jičín a následně i Brno. Tak nějak bych si to představoval. Zubří, Karviná, Plzeň, to jsou týmy, se kterými budou vyrovnané zápasy. Ty ostatní bychom měli vyhrávat.“

Zatím se nám podařilo sedm extraligových vítězství. Kterého z nich si ceníš nejvíce?

„Asi toho se Zubřím. Po první půli jsme prohrávali o čtyři góly, pak jsme ale začali skvěle bránit. Všichni jsme tím zápasem žili. Lavička i hráči na hřišti. Jsem rád, že jsme Zubří porazili, protože v té loňské jsme s nimi dvakrát výrazně prohráli.“

Extraliga má teď reprezentační přestávku. Hráči i fanoušci si trochu vydechnou, co čeká tebe?

„Ve čtvrtek po dopoledním tréninku vyrazím domů do Slovinska, kde zůstanu až do nedělního večera. Těším se, že zase na chvíli uvidím svoji rodinu, i když mne čeká téměř osmihodinová cesta. Letos jedu domů poprvé, pak plánuji návštěvu na vánoční svátky. Loni mi to vycházelo zhruba jednou za dva měsíce, vždy na pár volných dní.“

Sleduje tvoje rodina tvé házenkářské další kroky po odchodu ze Slovinska? A kdy se na tebe přijedou do Česka podívat?

„Jasně. Rodiče mne dlouhodobě podporují v tom, co dělám. Vždy koukají na naše zápasy a napíšou, jestli to bylo dobré nebo nebylo. I když máma by samozřejmě chtěla, abych byl doma. Rád bych, aby se v případě, že se nám letos bude i nadále dařit, přijeli podívat na nějaké zápasy play-off.“

Ty máš přímo v Lovosicích podporu své přítelkyně Liny..

„Ano, Lina se mnou v Lovosicích bydlí. Má výhodu v tom, že může pracovat online z domova. Pracuje pro jednu rakouskou kancelář architektů a všechno může dělat přes počítač na dálku. Jsem moc rád, že jsme konečně po nějaké době spolu. Zvykli jsme si tady, i když partnerce přeci jen chybí více kamarádek a společenského života.“

Co dělá Tim Jenko Bogdanić, když není na tréninku nebo nehraje?

„Hodně odpočívám, relaxuji. Rád čtu, jako každý kluk mne baví playstation. A s Linou jezdíme na výlety, hodně do Prahy, byli jsme ale i v Drážďanech, Karlových Varech nebo českých zámcích.“

Děkujeme za rozhovor a přejeme, aby se ti Time i v těch následujících zápasech dařilo tak, jako dosud. A taky bychom rádi přivítali v Lovosicích tvoje rodiče, protože to by znamenalo jediné, že se Lovcům podařilo probojovat do semifinále 🙂 Držíme palce!