Dva cizinci rozšířili řady Lovců již v loňském soutěžním ročníku a vedle Tima Jenka Bogdaniće, se kterým jste si mohli přečíst první díl naší minisérie rozhovorů, do týmu přišel také ukrajinský pivot Sergej Petrychenko.

Sergej k nám přišel ze slovenské Považské Bystrice a už během první sezóny se stal fanoušky velmi oblíbeným. V zápasech, ve kterých za nás nastoupil, nešetřil emocemi a po jeho příchodu se začala konečně dařit také spolupráce spojka – pivot.

Pojďte se začíst do rozhovoru s tímto sympaťákem v dresu Lovců.

Sergeji, obě dvě sezóny pro tebe začaly nepříjemným zraněním. V té loňské jsi navíc dlouhodobě týmu chyběl kvůli disciplinárnímu trestu ze zápasu s Hranicemi. Slib nám hned na začátku, že letos už je to naposledy, co tě místo na hřišti vidíme jen na tribuně 🙂

„Je to bohužel tak. Loni jsem si při druhém zápase sezóny natáhl stehenní sval a chyběl jsem pak snad šest týdnů. Pak přišel disciplinární trest a letos jsem se opět v zápase s Plzní, tentokrát hned prvním, zranil znovu. Osud nezměním, ale rozhodně už žádné další zranění neplánuji 🙂 Všechno zlé je k něčemu dobré, takže díky letošnímu zranění se snažím zdokonalit v práci levou neodhodovou rukou :)“

Vrátím se k tomu loňskému disciplinárnímu trestu. Myslím, že tvoje absence byla jedním z mnoha faktorů, proč se nám nakonec sezóna nepovedla tak, jak jsme si ji rozehráli. Od jeho udělení uběhlo více jak půl roku.. jak zpětně vzpomínáš na tenhle okamžik? A řešil bys třeba dnes něco jinak?

„Určitě bych se ve stejném případě už dnes snažil být mnohem více trpělivější a takovému jednání se vyhnul. Věřím, že nic podobného už se mi v mé sportovní kariéře nestane. Vlastně to bylo poprvé v životě a snad naposledy. Nikdy jindy jsem modrou kartu v zápase nedostal.“

Pojďme od loňské vzpomínky k letošní sezóně a pro tebe zatím osudovým zápasům s Plzní. Otvírák s vicemistrem ČR na zimním stadionu byl jediným zápasem, ve kterém jsi v nové sezóně nastoupil. Co se vlastně stalo?

„Uklouzl jsem na mokré palubovce v momentu, kdy jsem se snažil oběhnout obránce. Špatně jsem dopadl na loket. Na střídačce jsem ruku zaledoval a i díky adrenalinu z utkání jsem ještě zpátky nastoupil. Při další přihrávce jsem ale cítil bolest a dál už jsem hrát nemohl. Kontrola sonem ukázala trhlinu ve svalu a poraněné kloubní pouzdro s nucenou pauzou v délce 6 – 8 týdnů.“

V sobotu (15. 10.) uběhne od zápasu 6 týdnů, jak vypadá tvůj aktuální zdravotní stav?

„Sval by měl být v pořádku zahojený, ale kloubní pouzdro ještě bolí. Rád bych se ale již příští týden zkusil zapojit do tréninku. Věřím, že rehabilitace, které podstupuji, jsou úspěšně a budu moci zase co nejdříve hrát.“

Jaký je to pro sportovce pocit odmakat celou přípravu a hned v prvním zápase extraligy se zranit?

„Moc mne to mrzelo, na sezónu jsem se velmi těšil. Měli jsme za sebou těžkou letní přípravu, zkoušeli jsme nový obranný systém, do týmu přišli noví spoluhráči, se kterými bylo potřeba se sehrát. Když jsem pak slyšel diagnózu, byl jsem opravdu smutný, netušil jsem, že to bude tak vážné. Ale nakonec jsem to vzal jako výzvu. Nohy mi zůstaly zdravé, levá ruka také, bral jsem to jako motivaci pro trošku jiný trénink.“

Jak probíhaly tréninky od tvého zranění?

„Ze společného tréninku jsem vypadl. Trénoval jsem spíše kondičku s různými pomůckami, sprinty, obranný pohyb s gumou atd. S klukama jsem se mohl jen rozházet a to ještě levou rukou a zkoušel jsem i střelbu opačnou rukou. Není to jednoduché, ale za těch pár týdnů jsem se hodně zlepšil a věřím, že by mi to mohlo pomoci, až nastoupím. Když ještě trochu potrénuji, budu moci v zápasech používat obě 🙂 A hlavně, hrozně se těším, až budu zase hrát!“

Hráč, který sedí na tribuně a nemůže hrát, asi trpí za každých okolností. Ale asi se shodneme na tom, že se lépe trpí s těmi výsledky, kterých Lovci dosahují..

„Jsem moc rád, že kluci ty zápasy zvládli. Měl jsem z toho samozřejmě nervy. Když jsme hráli doma, snažil jsem se klukům aspoň radami pomoci, přeci jen jsem ten zápas viděl z druhé strany hlediště. Ale mrzí mne, že jsem nemohl pomoci osobně.“

Stejně jako u Tima se vrátím k zápasu v Hranicích. Tim si ho prožil na palubovce, ty jen u obrazovky. Jak se ti především na ten první poločas dívalo?

„Na tohle utkání jsme se dívali společně s dalšími zraněnými hráči Jirkou Motlem a Honzou Heřmanovským. A první půlka byla jedna velká ostuda. Navíc jsme se dívali společně s dalšími lidmi, kteří házené až tak nerozumí a museli jsme poslouchat nepříjemné řeči. Po prvním poločase jsem měl upřímně chuť sednout do auta a jet domů. Ale měl jsem pořád vnitřní pocit, že to zvládneme a otočíme. Viděl jsem kluky v zápasech, na trénincích a vím, co dokáží zahrát. Ten první poločas v Hranicích byl prostě poločas blbec. Klobouk dole před klukama, že utkání nakonec zvládli a vyhráli.“

V opačné pozici, tj. ne v roli favorita jsme ještě předtím jeli do Prešova. I tam jsme otočili nepříznivě se vyvíjející utkání a zvítězili. To už byly asi trošku jiné pocity, ne?

„Mrzelo mne, že jsem si proti Prešovu nemohl zahrát. Měl jsem velkou chuť je porazit, s Povážskou Bystricou se nám s nimi podařilo maximálně remizovat. Jel jsem společně s klukama vlakem do Žiliny. A říkal jsem jim celou cestu, ať sami sebe nedostanou pod zbytečný tlak, že Prešov je tým, který se dá prazit. Věřil jsem, že to můžeme dokázat a po zápase jsem chodil s rukama nahoře na znamení vítězství :)“

Zůstanu chvíli u Prešova. Ty máš zkušenosti ze slovenské ligy a ze zápasů s tímto slovenským hegemonem posledních dvaceti let. Prešov sice vstoupil do české extraligy s jasným cílem, ale zatím spíše ztrácí než vyhrává. Nenaložil si toho na svá bedra příliš? A je schopný tuhle sezónu úspěšně zvládnout při působení ve třech soutěžích?

„Jsem osobně překvapen, že zápasy české i slovenské soutěže hrají se stejným týmem. Myslel jsem, že slovenskou ligu odehrají s béčkem, protože tam si oni mohou dovolit klidně nastoupit v nejsilnější sestavě až do play-off. Ale evidentně to tak nejde, hráčů mají málo, někteří jsou zranění a kádr nakonec není tak široký, aby zvládali všechny soutěže. Od Prešova jsem čekal, že bude velkou konkurencí našim nejsilnějším týmům, ale některé jeho výkony jsou hodně za očekáváním. Ale jsem samozřejmě šťastný, že jsme tam získali dva body.“

Zatímco Prešov zaostal za svým očekáváním, tak z českých týmů se zatím nečekaně drží v popředí například Frýdek-Místek. Asi ani Lovce nikdo nečekal tak vysoko. Dá se tedy říct, že česká soutěž bude letos ještě vyrovnanější než tomu bylo v loňském roce?

„To určitě ano. Frýdek-Místek mne velmi překvapil, tak dobré výkony jsem nečekal ani od nováčka ze Strakonic, který nás doma potrápil. O to těžší bude letos získávat body a dostat se do play-off.“

My jsme do sezóny vstoupili sice porážkou s Plzní, ale po ní následovalo sedm ligových výher. Asi nebudu přehánět, když řeknu, že s takovou marodkou, která nás k tomu potkala, na takové výsledky nikdo asi ani nepomýšlel..

„Z pohledu hráče jsem věděl, že tohle může být opravdu dobrá sezóna. Tým nebyl ani loni špatný a k tomu přišlo několik posil. V kabině byla velmi dobrá atmosféra. Věřil jsem, že doma vyhrajeme hned v prvním zápase s Plzní, ale soupeř byl na nás velmi dobře připraven. Bylo vidět, že nový obranný systém ještě nemáme úplně zažitý, ale ten se nám věřím podaří zcela vypilovat směrem k play-off. S každým zápasem se mi to zdá o něco lepší. Výsledkům, které dosahujeme se já osobně nedivím.“

Dá se tedy říct, že přestože nám v každém zápase chybí 2 – 3 hráči, a v těch prvních kolech to byly vždy hráči ze základní sestavy, tak výsledky ukazují na dobré složení týmu? Ukazují na to, že jsme schopni i závažnější absence zvládat a zastoupit klíčové hráče?

„Takhle to funguje. Musíme se vystřídat a navzájem si pomoci. Když někdo vypadne, přijde někdo jiný a na jeho postu ho nahradí. To je jedna věc. A druhá hodně zásadní, která z toho vyplývá, je to, že tenhle tým chce hrát a vyhrávat. Nekouká na to, jestli je někdo zraněný. Družstvo maká a udělá vše pro body a výsledek.“

V čem jsou tedy Lovci silnější oproti loňskému roku?

„V týmu panuje určitě lepší atmosféra. Loni jsme byli rozbití na skupiny, letos jsme opravdu jeden tým. Když se v minulé sezóně nedařilo, ukázalo se, že nejsme úplně jednotní. Hodně zkušenosti vnesl Pavel Horák, každý ho poslouchá, přinesl spoustu cenných věcí do relativně ještě mladého týmu. Učíme se od něj.“

Jaký vliv má tedy osoba Pavla Horáka?

„Veliký. A nemá vliv pouze na hráče, ale i na trenéry. Všem předává zkušenosti z těch nejlepších soutěží. I já osobně se od něj učím jak věci do útoku tak obrany. Učí nás hrát lepší házenou.“

Jak se ti líbí jeden z nových hráčů Marek Hniďák? Pravé straně se v prozatímním průběhu hodně daří.

„Marek je výborný jako člověk, je to dobrý chlap. A jako hráč je také výborný, hodně na sobě pracuje. Snaží se opravovat svoje chyby, nechá si poradit. Je silný a když bude na sobě i nadále takhle pracovat, bude to velmi dobrý hráč. Proti Karviné byl skvělý jak v obraně tak v útoku. Díky němu můžeme Tima (Jenko Bogdaniće) využívat i na střední spojku a to není pro obranu soupeře úplně příjemné. Tim má velmi dobré rozhodující činnosti, dokáže změnit styl hry. A díky tomu, že se může posunout na střední spojku, tak zase Honza Kupa může na levou spojku. Máme tak spoustu alternativ do útoku.“

Před chvílí jsi řekl, že se od Pavla Horáka učíme. Při zranění všech tří pivotů Pavel hodně alternoval právě na tomto postu. Často se nám ho dařilo uvolnit, ale zatím v těch minisoubojích s brankáři nebyl úplně úspěšný 🙂 Dostal vítěz Ligy mistrů nějakou radu od Sergeje Petrychenka?

„Tak jasně, že jsem mu něco řekl 🙂 Střelba z prostoru pivota je zase jiná než z prostoru spojky, to je vidět. Pozval jsem ho na speciální trénink pivotů 🙂 Ale to bylo spíše ze srandy, jeho samotného samozřejmě ty neproměněné šance hodně mrzí.“

Pojďme opustit tým Lovců a přejít k tobě samotnému. V Lovosicích žiješ druhým rokem, už jsi si tady zcela zvykl a jak trávíš svůj volný čas?

„Ano, cítím se tu jako doma. Líbí se mi tu, máme tu skvělé podmínky k tréninku a k tomu, abychom se zlepšovali. Hodně trénuji i sám mimo společné tréninky. K tomu se snažím zlepšit v angličtině, kterou se učím online. Jezdíme na výlety, byli jsme samozřejmě v Praze, v Drážďanech, na Lovoši. Kopce tady v okolí jsem slezl skoro všechny. Chodíme na houby a když je možnost a čas, jedu za kamarády na Slovensko.“

Našel jsi si nějaké kamarády mimo házenkářské prostředí/spoluhráče?

„Ano, mám několik kamarádů z řad našich fanoušků. S těmi se docela často navštěvujeme. Znám tu už hodně lidí. Občas se mi stane, že se i na ulici s někým zastavím. A docela často se mi stane, že nás někdo pochválí za dobrý zápas, i když toho člověka vlastně ani neznám.“

Loňskou sezónu tu s tebou byla tvoje žena Anastasia, volejbalistka. Letos už ji tu ale nevidím..

„Anastasia podepsala profesionální smlouvu v Černé Hoře. Dlouho jsme přemýšleli, jestli bude ještě hrát nebo ne. Ale chtěla si ještě zahrát a tak hledala angažmá. Snažili jsme se i v ČR, ale nepodařilo se nám to. Nakonec přišla nabídka z Černé Hory od několikanásobného mistra této země. A přesně v momentě, kdy smlouvu podepsala, se ozvali z Olomouce s nabídkou. Z toho jsme byli smutní, ale už se nedalo nic dělat.“

Máš v plánu ji jet do Černé Hory navštívit?

„Určitě, jedu tam zrovna tento víkend, který máme volný. Není sezóna, tak to není tak jednoduché, ale nakonec jsem sehnal letenku do Dubrovniku, kde si půjčím auto do Baru, kde hraje. Zrovna o víkendu hrají doma, tak se těším, že jí půjdu fandit.“

Co nejvíce ti chybí z tvého domova?

„Chybí mi možnost domů vůbec jet, vidět zbytek rodiny. I když, vlastně by mi ani tak nevadilo, že nemůžu jet na Ukrajinu, jako to, co se tam děje. Naposledy jsem byl doma loni na Silvestra.“

Válka mezi Ruskem a Ukrajinou už trvá téměř ¾ roku. Jak to vypadá aktuálně tam, kde bydlíš? Jsi ve spojení s kamarády, kteří tam zůstali?

„Táta, moji bratři, bratranci, tchýně, všichni zůstali v Záporoží. Každé ráno začíná tím, že pročítám zprávy, co se stalo a volám rodině, jestli jsou všichni v pořádku. Město teď vypadá hrozně, hodně se to v poslední době zhoršilo. Celé město je rozbombardované, denně umírají desítky lidí.“

A vidíš nějaké světlo na konci tunelu? Co se musí stát pro to, aby válka skončila?

„Jsem od přírody optimista. Ale i se svým optimismem vidím, že tahle válka jen tak neskončí. Ani jedna strana už se nechce dohodnout. Náš prezident by byl ochotný jednat jen s nástupcem Putina. Modlím se, aby to skončilo co nejdříve, ale nečekám, že to tak bude.“

Děkuji za rozhovor Sergeji a moc se všichni těšíme, až tě znovu uvidíme na palubovce! Poslední z trojice legionářů, se kterým se můžete těšit na rozhovor, je Marek Hniďák. Ten je aktuálně s národním týmem Slovenska a rozhovor tak přineseme v příštím týdnu.