Z cizinců v dresu Lovců je tím nejmladším, ale zároveň také nejvyšším. Na pravé spojce se střídá s dalším legionářem, Timem Jenkem Bogdanićem, a pro zkušenějšího Slovince je rozhodně zdatnou konkurencí. Marek Hniďák, poslední z trojice zahraničních hráčů, se kterým dnes přinášíme slibovaný rozhovor.

Markovo působení v Lovosicích je již třetím zahraničním angažmá tohoto hráče. Odchovanec Trebišova hostoval v nejvyšší slovenské soutěži mužů v extraligových Košicích. Z nich se přesunul do maďarského Cegléda a loňskou sezónu strávil v německém Burgenlandu.

Marku, začneme od konce. Ty jsi se před týdnem vrátil ze srazu národního týmu, který stejně jako ten český odehrál dva zápasy kvalifikace. Jak se vám utkání vydařila a jaký prostor jsi v zápasech dostal?

„Na začátek je potřeba říci, že k týmu přišel nový španělský trenér. Reprezentační akce pro něj byla vůbec první u našeho týmu. A nový trenér přinesl novou filozofii do obrany i útoku. Měli jsme před sebou hodně úkolů a ne všechny se nám podařily dotáhnout do konce. K tomu se nedá rozhodně říci, že Srbsko a Norsko jsou ti nejlehčí soupeři. Co se týká mne, tak v obou utkáních jsem dostal kolem 35-40 minut herního prostoru. Proti Norsku jsem vstřelil čtyři branky a podal jsem velmi slušný výkon. Srbsko už mi nevyšlo podle mých představ, takže celkově jsem byl spokojený tak z poloviny. Ale jsem rád, že jsem dostal prostor a snad to tak bude i v budoucnu.“

Slovenská reprezentace má stejně jako ta česká španělského trenéra. Je to podle tebe dobrý krok a jaké novinky trenér Fernando Gurich do týmu přinesl?

„Těžko se to může hodnotí po jednom srazu. Trenér byl oficiálně představen v létě a jak jsem říkal, tohle byl pro něj první společný sraz. Ale zatím všechno fungovalo a tréninky se mi líbily. Všechno ale potřebuje svůj čas, aby se nová filozofie do útoku i do obrany dala pořádně zapracovat. Třeba v obraně se teď snažíme o hodně vysunutý systém až na hranici obrany 3:3. Zajímavostí je určitě jazyková vybavenost nového trenéra. S hráči komunikuje v angličtině, některé taktické pokyny jsou pro něj jednodušší dávat ve španělštině, kterou nám do slovenštiny překládá jeden z asistentů, který dřív ve Španělsku hrával. A s druhým asistentem se baví německy :)“

Druhé utkání proti Srbsku jste odehráli v Prešově. Stihl jsi vidět i někoho ze své rodiny, přátel?

„Sraz začínal v Bratislavě, z ní jsme se přesunuli do Norska. Z Norska pak do Prešova. Po nedělním zápase se Srbskem byl konec a měl jsem nějakých dvanáct hodin, které jsem mohl strávit doma, protože v pondělí po obědě už jsem zase letěl zpátky do Prahy. Dá se tedy hovořit o pár hodinách s rodinou.“

Ve slovenském týmu byli i další 3 házenkáři, kteří nastupují v českých týmech. Jsi s těmito hráči nějak více v kontaktu právě pro tu skutečnost, že hrajete ve stejné soutěži? A bavili jste se třeba s Ľubošem Hlipalou (hrajícím za Jičín) o sobotním vzájemném duelu?

„Neřekl bych, že jsme ve větším kontaktu. Určitě si nevoláme, ale víme o sobě. S Ľubošem Hlipalou jsem cestoval stejným letadlem do Prahy. Trošku jsme se zápasu dotkli, ale spíše jen tak na okraj, jako každého jiného utkání.“

Ty jsi v Lovosicích od začátku přípravy na letošní ročník. Byl ten týden v rámci akce národního týmu prvním, kdy jsi se dostal zpátky domů nebo už se ti to povedlo v sezóně i dříve? A jak ti vychází návštěvy Slovenska v průběhu sezóny?

„S rodiči jsem se viděl i po zápase v Prešově, se kterým jsme hráli ve druhém kole. A teď tedy po srazu národního týmu. Předpokládám, že doma strávím nějaký čas kolem vánočních svátků, ale ještě jsem to úplně neřešil. Do toho je tam další akce s národním týmem, tak podle toho kde a kdy to bude, tak dořeším také svůj pobyt doma.“

Jak zvládají tvoji rodiče už třetí rok odloučení od svého syna?

„Otec to samozřejmě vnímá o něco lépe než máma. Ta to má trošku těžší, ale už si taky celkem zvykla, když jsem přyč třetí rok. Snažíme si často volat nebo napsat, abychom byli neustále v kontaktu. Oba dva mne v mém úsilí každopádně hodně podporují.“

A uvidíme je někdy v Lovosicích?

„Shodou okolností otcova sestra bydlí v Odolene vodě, takže i díky tomu přijedou teď na zápas s Novým Veselím a měli by stihnout i zápas s Duklou v Praze.“

Stejně jako u Sergeje/Tima se zeptám, jestli už jsi si stihl najít nějaké přátele mimo spoluhráče a jak trávíš svůj volný čas tady v Lovosicích?

„Většina z těch, se kterými se potkávám, má nějaké spojení s házenou. Ale tento měsíc jsem začal se studiem na vysoké škole (obor ekonomie a management na UJEP v Ústí nad Labem) a stihl jsem již poznat nějaké nové kamarády. Ale celkově jsem tady ještě velmi krátce.“

Jak se ti daří stíhat studium a házenou?

„Studuji na denním oboru, ale mám díky házené individuální plán. Rozvrh mi vyšel dobře, takže stíhám všechny tréninky, zatím se to dá dobře skloubit.“

Pojďme o nějaký rok a půl možná víc zpátky do minulosti a doby, kdy jsi hrál v sousedním Německu. V tu chvíli přišla nabídka z Lovosic. Nenapadlo tě při ní spíš, tohle nechci, to není cesta, kterou bych chtěl jít. Mým cílem je směřovat na západ a ne vracet se zpátky na východ?

„Je pravda, že jsem se dlouho rozhodovat. Měl jsem nějaké další nabídky z Německa, kde se mi líbilo a určitě bych se návratu zpět nebránil. Ale svoji roli hrálo více faktorů: počet tréninků, herní vytížení a jiné. A z toho vyšly Lovosice jako vítěz, jejich nabídka byla asi nejblíže tomu, co jsem si představoval. A velmi mne oslovilo i to, že jsem nebyl do ničeho tlačený. Byl jsem opakovaně ujišťován o zájmu ze strany klubu, ale celkově to bylo velmi korektní.“

Smlouva byla podepsána a ty jsi do Lovosic zamířil s nějakými představami. Jaká byla pak ta realita?

„Zpočátku jsem o všem komunikoval s Honzou Landou, který mi klub představil včetně jeho plánů do budoucna, jakou má perspektivu. Vše o čem jsme se bavily ohledně zázemí a tréninků, to vše bylo splněné. A po dlouhé době jsem se dostal do kolektivu, kde jsem všem rozuměl. Lovosice mají velmi mladý tým, cítil jsem, že do tohoto kolektivu patřím. Ze všech zahraničních angažmá je tohle nejblíž mému srdci a pocitu domova.“

Lovosice jsou malé město. Dají se najít nějaké výhody/nevýhody házenkářského klubu na malém městě?

„Já jsem měl zatím štěstí spíše na malá města. Jak v Německu tak v Maďarsku to byla města do dvaceti tisíc obyvatel. Všechno má své výhody i nevýhodu, ale menší místa mi spíše vyhovují. To, že se tady všichni znají, není nic omezující. Je to spíše příjemná interakce než naopak.“

Tobě je teprve 21 let, v týmu patříš zhruba někam doprostřed co se týká věku. Ale protože jsi k nám přišel jako cizinec, tak je na tebe větší tlak na výkon. Je to pro tebe už běžný pocit, protože tohle zdaleka není tvoje první zahraniční angažmá?

„Já sám se snažím na sebe nějaký přílišný tlak nevyvíjet, ale na druhé straně se snažím na sebe klást maximální požadavky. Jsem na sebe dost přísný. Ale jak říkáš, je to moje třetí angažmá v zahraničí, už jsem si zvykl, že jako cizinci jsme braní trošku jinak.“

Každopádně se dá určitě říct, že ta očekávání zatím Marek Hniďák splňuje 😉 Jsi naším 3. nejlepším střelcem s celkovým počtem 42 branek v 9 zápasech. Nebyl zápas, ve kterém by ses neprosadil, nejvíce branek jsi vstřelil v zápase proti mistrovské Karviné. Jak je zatím Marek Hniďák spokojen sám se sebou a se svými výkony?

„Systém obrany i útoku mi zatím sednul. Výkony ve většině zápasů bych řekl jsou na velmi slušné úrovni, ale rozhodně je co zlepšovat. Nejsou to žádné životní výkony, určitě byly zápasy, ve kterých jsem mohl být i o mnoho lepší. Moje výkony jsou ale jen část skládačky, která rozhodně není nadřazena celkovým výsledkům týmu.“

Který zápas byl zatím pro tebe ten nejvydařenější?

„Asi ten domácí s Karvinou. Dal jsem v něm nejvíc gólů a k tomu jsem i slušně bránil. Spojily se tam obě části a ještě se přidal vydařený týmový výkon. Ale pocitově bych mu možná nadřadil to vítězství v Prešově.“

Když jsme u těch pocitů, ve kterém zápase jsi naopak měl největší obavy o výsledek?

„Asi nejdivnější bylo to poslední střetnutí s Jičínem. Tam nám vůbec nevycházela koncovka. Celkově jsme podali nekoncentrovaný výkon, hodně věcí si nesedlo. A ještě k tomu jsme hráli doma a čekalo se, že vyhrajeme a možná i větším brankovým rozdílem. Takže v tomto jsem pociťoval asi největší zoufalost. Utkání v Hranicích je asi hned za ním.“

V rozhovoru s Timem Bogdanićem jsem zmiňovala, že naše pravé spojky mají na svém kontě 40% všech lovosických branek. To je pro nás obrovská úleva a pomoc, protože v minulých sezónách jsme se museli opřít především o výkon naší levé strany. Jaká je vaše spolupráce s Timem a vzájemný vztah, byť oba hrajete na jednom postu a můžete se brát jako konkurenci?

„My v podstatě bydlíme spolu, resp. hned vedle sebe. Velmi jsme si jako lidi sedli a to se přenáší také na hřiště. Jsem naopak rád, že mám na stejném postu hráče takových kvalit, který mne posouvá každým tréninkem kupředu. Tím, že může hrát i na střední spojce, tak dostáváme prostor i oba najednou a to je pro soupeře velký nezvyk, když má dva leváky na spojce proti sobě. My jsme ale každý jiný typ hráče, dokážeme si poradit a zároveň spolu i hrát. Rozumime si na hřišti i mimo něj.“

Lovcům se zatím výsledkově daří, horší je to někdy s průběhem zápasu. Fanoušci se s vámi rozhodně nenudí 🙂 V čem ty vidíš příčinu nevyrovnaných výkonů, i když nakonec kromě zápasu s Plzní s dobrým koncem?

„To je velmi těžké posoudit, kdybychom to věděli, tak už bychom to určitě vyřešili 🙂 Je to hned několik věcí najednou, nekoncentrovanost, podcenění soupeře. Když na začátku to střetnutí nechytíme, tak je těžké hrát proti komukoliv a musíme pak bojovat až do šedesáté minuty. Problém je v tom, že nedokážeme proti každému soupeři nastoupit se stejnou koncentrací a pak dochází k těm nepříznivým průběhům. Utkání nás pak stojí hodně sil a rozhodně to není dlouhodobě udržitelné.“

Do konce podzimní části nám chybí odehrát 4 zápasy (Brno doma, FM venku, NV doma, Dukla venku). Jak dotáhnout tu slibně rozehranou podzimní část do zdárného konce a udržet druhou příčku v tabulce?

„Musíme se posouvat od tréninku k tréninku a od zápasu k zápasu. Nikoho nepodcenit, ke každému střetnutí přistoupit velmi koncentrovaně. Odevzdat na hřišti všechno a s tím pak přijdou i výsledky.“

Teď se do týmu vrátil po dlouhé době Jirka Motl. Stále se čeká na dalšího dlouhodobě absentujícího hráče Sergeje Petrychenka. Jak můžou tyhle dva hráči týmu ještě pomoci?

„Především budeme mít více variant jak do obrany tak do útoku. Zápasy hrajeme v devíti lidech, je to kondičně dost náročné a třeba zrovna Sergej nám pomůže jak v obraně tak v útoku. Konkrétně to bude úleva i pro mne, že už nebudu muset hrát tolik času na třetím obránci 🙂 Jirka Motl přinese zkušenosti, je rozhodně potřeba mít na každém postu vyrovnanou dvojici. Každopádně věřím, že nám pomohou udržet vítěznou šňůru zápasů i nadále.“

Co vůbec říkáš na výkony našich mladých křídel? Asi těžko by někdo věřil, kdybychom to před sezónou řekli, že na tomto postu budeme spoléhat na jednoho loňského dorostence a na druhé straně se bude prosazovat předloňský dorostenec?

„Zápasy nejsou vůbec lehké a na obě naše křídla jsou dost velké tlaky. Pavel Chotěborský zaskočil za zraněného Jirku Motla a šance se chytil úžasně. Honzovi Heřmanovskému vyšel skvěle poslední zápas s Jičínem. Jsem sám zvědavý, jak to bude dál, je skvělé, že máme na křídlech takovou konkurenci.“

Děkujeme za rozhovor Marku a těšíme se na další skvělé zápasy v tvém podání!