Je pamětníkem, ale zároveň stále aktivním členem házenkářského klubu z Lovosic. Někdejší kanonýr Zdeněk Holata může ve svých 69 letech vzpomínat na dobu, kdy obětavý tým ze severu Čech bojoval v tehdejší celostátní československé lize. Ale Holata stále má co říci i k současnosti lovosické házené, na níž se podílí v roli trenéra mládeže.
Zdroj článku a foto: www.mediashow.cz, autor článku: Josef Pešout.
Co se vám vybaví z vaší hráčské kariéry v dresu Lovosic nejvíce?
Okamžitě mi naskočí jediný pocit a hodnocení: byly to pro nás velice krásné sportovní časy. Hráli jsme nejvyšší soutěž v Československu s vynikajícími zápasy. Nejprve ještě první ročník ve staré hale a pak už v nové hale. Bez váhání hned řeknu naši sestavu, v níž jsme nastupovali po postupu do ligy: Koc, Novák, Berka st., Hudák, Zuzčák, Toman st., Poskočil, Motl st., Lízl, Komůrka, v brance Verner. Pamatuji si na všechny, prostě vynikající parta.
A nějaká nevšední situace, jaká se nevztahuje přímo k bojům na plubovce?
Když v Lovosicích přistál vrtulník s výpravou ČH Bratislava, naším soupeřem v ligovém zápase. To bylo celé město na nohou (úsměv).
Kdo tehdy takříkajíc dominoval klubové házené v Československu?
Týmy jako Dukla Praha, Plzeň a Karviná si stahovaly nejlepší hráče. Pražská Dukla byla složená prakticky jen z reprezentantů a vyhrála dokonce tehdejší Pohár mistrů evropských zemí. Dobří hráči zůstávali doma a neodcházeli ještě do zahraničí.
Po skončení hráčské éry jste se dal tak jako spousta dalších lovosických hráčů na trenérskou dráhu. Jaká byla?
Můj odchod ze scény nastal kvůli problémům s kolenem. Už jsem se ze zranění nevzpamatoval a měl jsem toho dost. Začal jsem ale trénovat áčko mužů a v roce 1993 jsem přestoupil do zaměstnání. Trénoval jsem i dorost.
Čím jsou Lovosice svým způsobem specifické?
Především tím, že v klubu trénovali hned po ukončení vlastní hráčské dráhy bývalí házenkáři jako Milan Berka, Václav Toman, Jiří Motl a přivedli k házené i svoje syny, kteří pak nastupovali taky za Lovosice nebo pokračovali v kariéře i jinde. Berka mladší i Toman mladší rovněž trénovali a Motl mladší stále hraje. A musím zmínit vynikající práci bafuňářů. Byli tady skvělí srdcaři, kteří žili házenou a udělali pro klub maximum. I v současném vedení klubu jsou bývalí házenkáři a trenéři Vojtěch Srba a Jan Landa. Do léta tady trénoval dorost rovněž někdejší hráč a trenér áčka Vladimír Šuma atd.
V Lovosicích se věnujete trenování mládeže. Jak k tomu přistupujete?
Znovu připomínám, že velkou výhodou klubu je, že tady zůstávají i bývalí hráči a předávají zkušenosti mladým. Momentálně působím jako jeden z trenérů minižáků, jsme u týmu čtyři. Rozdělíme si náplň tréninku a něco kluky naučíme, než kdyby je měl na starosti jen jeden trenér, jak je tomu v jiných klubech.
Určitě sledujete i nynější počínání áčka Lovosic v extralize.
Po loňské bronzové sezoně týmu uškodilo, že klíčový hráč Trkovský je zraněný. Pomalu se ale vrací a viděl jsem ho na tréninku s béčkem. Když v extralize chybí střelec jako Trkovský, který dává sedm osm gólů za zápas, tak je to znát. Nemá cenu ale tlačit na jeho návrat. Věřím, že se kluci probojují do play-off a teprve v této fázi sezony se rozhoduje o konečném postavení v soutěži.